Neustálé fňukání partnera zahání

Květa plakala kamarádce do telefonu: „Jsem zoufalá, Martin si sbalil věci, že prý už to se mnou pro neustálé nářky nemůže vydržet. Zatím chce bydlet u kamaráda, pak si něco najde...“ naříkala a ani na vteřinu nepřipustila, že chyba mohla být na její straně..

Nikdo není dokonalý a nějaká ta chybka se na každém z nás vždycky najde. Pokud však vztah jinak funguje celkem obstojně, proč si pořád stěžovat, naříkat a otravovat tak partnerovi život? Ta nespokojenost se vším, včetně soustavné kritiky partnera na to či ono, nemůže přinést nic dobrého.
U podstatných věcí je to něco jiného, tady má smysl to v klidu společně probrat, anebo se s partnerem prostě rozloučit a zkusit hledat štěstí jinde.

Občasná hádka není nic tragického, popláčete si nebo někdy si i vylijete své “zoufalé“ srdce kamarádce.
Ovšem používat tyto prostředky jako běžný a trvalý nástroj k vyjádření svého vztahu k partnerovi je však zhoubné...

Věčné naříkání kazí život i vám

Třeba své věčné nářky na to, co ten „váš“ zase udělal špatně, nebo naopak neudělal vůbec, nemyslíte až tak vážně. Prostě už to máte „zažrané“ po kůží,  na naříkání si snadno zvyknete a nenápadně a plíživě se vám vkrade do života natrvalo. A už si ani neuvědomujete, že  toho druhého tím pomalu ztrácíte.

Nakonec to „sežere“ i vás, začnete všem výhradám sama věřit  a  zkalí vám to jinak dobrou náladu i radost ze života. O svůj pocit štěstí tak vlastní vinou přijdete.

Nakvašenost vám vstoupí „do krve“ a začne se vám zračit ve tváři – zbaví vás svěžího vzhledu i pěkné pleti a navrch ještě způsobí zdravotní potíže (zažívací, kožní, dýchací aj.)  Radši se tedy této zhoubné nákaze braňte, dokud je čas...

Kňourání odradí i vaše okolí

Dobrá kamarádka vás samozřejmě vyslechne, když máte občas opravdu důvod si na partnera postěžovat. Možná tím příležitostně  „pobavíte“  i kolegyně v práci či příbuzné. Ale střezte se využívat utěšovacích služeb okolí příliš často.

Každý totiž snadno zjistí, že z vašich nářků má sám zkaženou náladu, že berete radost ze života i jemu.

A navíc, že nejste zrovna příjemná a zajímavá společnice. Tak se lehce stane, že se vám známí a přátelé začnou vyhýbat, někdy dokonce zaslechnete, jak si o vašem fňukání  povídají  za vašimi zády legraci a nezřídka si z toho dělají legraci. Každopádně se připravíte o možnost jít si k někomu postěžovat, až to budete jednou možná skutečně potřebovat...

Pozor! Žádný muž nechce stále nenaladěnou partnerku

Jestli jdete svými  neustálými výhradami na nervy i ostatním lidem, jak byste s tím mohla být přitažlivá pro něj, jehož se to nejvíc týká. Je to sice poněkud sobecký pohled na věc, ale muž mají rádi milé, usměvavé, pohodové a dobře naladěné ženy. Jsou jistě schopni přežít občasné výjimky, ale soustavně rozladěnou, vyčítavou a žlučovitou družku si vedle sebe nepřeje nikdo,

Kromě toho snad je jasné, že příležitostně pronesené skutečné výhrady nebo výjimečně upřímné vypouštění slziček nemůže zabrat na člověka, který je takovým projevům 

Květin partner se léta snažil hrdinsky snášet její neustálé nářky, doma ho držela i malá dcerka. Když však odrostla a osamostatnila se (i ona spěchala z domu, kde vládla pořád špatná nálada) neviděl důvod manželčino fňukání a  permanentní nenaladěnost dále snášet. Z práce domů nespěchal, s kamarády chodil častěji na pivo, občas přespával u své matky.

Jak už bylo řečeno, když se vám na partnerovi pořád něco nezdá, tak proč spolu tedy máte dá zůstávat?Nedokážete-li se takhle zeptat sama sebe, asi se vás časem otáže váš partner.

Ale to už spíš půjde o slova na rozloučenou... Neustálými nářky otrávíte partnera i všechny kolem sebe...

Dnes Květa žije sama, navštěvuje psycholožku, ale pokroky jsou minimálné, protože svůj podíl na rozpadu manželství si odmítá přiznat. Její bývalý manžel má nový, spokojený vztah.