Uf, poškrabané auto! Jak komu to sdělit?

Uf, poškrabané auto! Jak komu to sdělit?

Děláme to občas všechny. Vyprávíme příhody, příběhy a historky, ve kterých hrajeme někdy tu hlavní, někdy i vedlejší roli. Ale vždy je to důležité. A vždy z toho musíme tak nějak vyjít bez ztráty kytičky.

Život většiny žen netvoří jen prožité zážitky. Důležitá je následná interpretace a zhodnocení naší role. Ztráta peněženky, vytopený byt …a nebo nabourané auto! 

 

Jeden jednoduchý příběh se náhle košatí a větví, vyprávění se vine, užíváme si ho a přetváříme tak, jak potřebujeme, záleží jen na tom, kdo nám naslouchá.

Tak třeba maminka se určitě dozví jinou variaci celé události, která se rozhodně se bude lišit od té, kterou si vyslechne přítel, majitel poškrábaného vozu. A nejlepší kamarádka?

 I pro tu máme připravenou srdceryvnou dramatickou story, určenou jen a jen pro její uši. A k tomu samozřejmě očekáváme náležitou chápající odezvu!
Fabulovat je potřeba i na policii nebo dokonce na kondičních jízdách, kam se můžeme jako hrdinka příběhu snadno dostat díky zásahu rozzuřeného přítele.

 

V nedávno natočené reklamě na miňonky vysvětluje herečka Iva Pazderková, jak poškrábala příteli auto – celkem pětkrát a vždycky neodolatelně jinak. Pochopíte, co se vlastně stalo? Ale najdete v těch několika různých kratičkých etudách samy sebe? 

Klikněte na obrázek a uvidíte.

 

1) Apel na city

Škrábnuté auto? Legrace proti tomu, co strašlivého se mohlo stát. Jednoduchý recept jak vyváznout se zdravou kůží tedy zní:

„Pořádně přítele vystraš hrůzami, ke kterým mohlo dojít. Pak ho ale hned uklidni, že k ničemu vážnému nedošlo, má vlastně ohromné štěstí. 

Musí pak přece pochopit, že odřený lak na autě je naprostá maličkost.“

 

2) Žádnej stres!

Stresu je všude příliš moc, proč zbytečně vyšilovat. 

Matku je potřeba uklidnit, má neustále strach, ať už je dětem kolik chce. 

Ale kdyby měla nějaké kritické výhrady, na vině je ona! 

To přece ona může za to, jací jsme, ne?
 

 

 

3) No dovol!?
Nejlepší kamarádka nás vždycky vyslechne, pochopí a podrží, od toho tu ostatně je. Musí s námi souhlasit. Ale jen s námi. Nebo ne? 

„A představ si, on mě teď posílá na kondiční jízdy. No, chápeš to? Vždyť ty jsi se mnou najela tisíce kilometrů… 

Copak já jsem špatná řidička?!?“
 

 

 

4) Přiznat barvu

Střet se strážci zákona je vždycky riziko. Tady je potřeba balancovat na ostří nože. Mají přece na práci důležitější věci, než jsou odřené sloupky. 

Rada tedy zní: Buďte milá, okouzlující, přiznejte se a omluvte se. A ať už si myslíte cokoliv, nosí se vstřícnost. Hlavně se do vysvětlování nikdy nezamotat! Každý nemá vždy Miňonku po ruce, aby zachránil výbušnou situaci.
 

5) Kdo neumí řídit?

Jak vysvětlit instruktorovi v autoškole, že tam jste vlastně úplným omylem? 

Ten, kdo neumí řídit je přece naštvaný přítel, který má nemožné auto s automatickou převodovkou: „D – dopředu, R – rovně, kdo se v tom má vyznat?“.


 

https://www.youtube.com/watch?v=QzR2vrCH2lE

https://www.youtube.com/watch?v=nn_9ZWNAS6k

https://www.youtube.com/watch?v=LvcfQvtCai0

https://www.youtube.com/watch?v=ibom6ZDfprA

https://www.youtube.com/watch?v=4fc5-4fQKwE