SUŠENÉ OVOCE – k mlsání i do pečiva

Jablka

Sušená jablka (zvaná též křížaly) byla odedávna v domácnostech po ruce celou zimu – v době, kdy jiné způsoby uchovávání nebyly známy. 

Nevydrží ale tak dlouhé skladování jako jiné sušené ovoce, protože snadno vlhnou. Mohou se použít i při pečení sladkostí. 

Nejlepší odrůdy na sušení jsou Baldwin, Zlatý Delcius a Jonathan. V klášterech středověku sušili jablka na kamenné podlaze pokryta slámou.  

Ananas 

Jako sušený býval součástí různých tropických směsí. Znali jej již staří Aztékové a Inkové. Prvním Evropanem, jenž se s navinule chutnajícím plodem setkal, byli Kryštof Kolumbus. Botanický název je zkomoleninou původně indiánského výrazu „nanas“. Anglicky pineapple vznikl z španělského pinas, pine-cone (piniová šiška) a je odvozen od jeho tvaru.

Banány

Čerstvé jsou lehce stravitelné. Obsahují protirachitický vitamin D, proto jsou vhodné hlavně pro malé děti, a to i kojence. V produkčních oblastech mají banány stejnou výživnou hodnotu jako u nás brambory. 

A co se sušenými? Bývaly oblíbenou součástí müslí, ale mohou se využít i jinak – banánovými lupínky lze chutně nahradit tradiční arašídy.  

  Víte, že...

Už ve starověku si lidé sušili datle a fíky na slunci. 

Naše babičky měly vždy pro děti pár křížal, které rozkládaly na ošatkách nebo navlékaly na nitě... 

Brzy ale lidé přišli na to, že díky sušení se podaří uchovat velmi šetrným způsobem ovoce delší dobu. Má pak zvláštní, neopakovatelnou chuť. 

A dnes už taky víme, že navíc obsahuje v koncentrované podobě všechny živiny, které naše tělo potřebuje – draslík, vápník, železo a vitamíny. 

Kromě toho jsou v něm I takzvané balastní látky, které působí blahodárně na trávení. 

Ale pozor! Sušené ovoce vydá také nějaké kalorie – tak například sušené švestky mají oproti čerstvým trojnásobnou energetickou hodnotu. 

Pokud je ovoce sířené, jako třeba meruňky nebo rozinky, může jejich použití vyvolat nepříjemné bolesti hlavy. Takže raději opláchnout. 

A pak už si je můžeme přidat do müsli, koláčů, cukroví…

Datle  

Podle pouštních oáz je nazývána palma s plody, jež byly domorodcům odnepaměti nenahraditelnou potravinou. Ve starém Orientu se používaly  jako náhražka medu ke slazení. Každopádně obsahují lehce stravitelný typ cukru. 

Občas zjistíme, že mají světlejší povlak – ten však právě pochází vykrystalizovaného cukru. Ve vzácnějších případech ovšem může jít o plíseň. Tři až čtyři datle dokážou pokrýt třetinu naší potřeby železa.  

Meruňky  

Také meruňky jsou v této době ochromně chutnou odměnou, když chceme mlsat. Ať už je země původu jakákoliv, vždy bychom si měli všímat, zda je na etiketě poznámka o tom, že byly sířeny. Z použití takto ošetřeného ovoce nás totiž může pěkně bolet hlav

 Proto je opláchneme a s jejich konzumaci to nepřeháníme. Plody bývají sířeny, aby zůstaly šťavnatá a pevné a zároveň se chrání před škodlivými mikroorganismy.  

Švestky  

Jsou po jablkách zřejmě nejznámějším druhem sušeného ovoce. Můžeme je nechat s peckou nebo vypeckovat. Nejlépe si je vychutnáme jen tak, ale hodí se i na buchty, koláče, pudinky, omáčky či jako náplň do knedlíků a závinů. 

Představují chutnou přílohu ke zvěřině. U našich sousedů na Slovensku se přidávají do tamní typické štědrovečerní kapustnice (zelňačky). Sušené švestky obsahují velké množství balastních látek a enzymů, které se přirozenou cestou postarají o naše dobré trávení.  

Broskve 

Sušené je najdeme v nabídce obchodů jen zřídkakdy. Ovšem proč bychom si toto chutné ovoce nemohli nasušit sami? Třeba bude příští rok úroda, že nebudeme vědět, co s ní! 

Vybereme si tedy ovoce zdravé, ale ještě pevné, důkladně ho omyjeme a nakrájíme na tenké plátky. Pak sušíme po delší dobu při nízké teplotě. Broskev je schopna uskladnění, když se dá ohýbat – asi jako guma.