Pomoc, nemám chuť na sex

„Dnes ne, miláčku!“ Podobná slova patrně zazněla z úst každé ženy, když právě neměla chuť na milostné hrátky. Někdy se ale za odmítavou reakcí mohou ukrývat i hlubší potíže, o kterých se těžko mluví. 

Jak poznat, kdy jde o sexuální dysfunkci a jak si s problémy poradit dřív, než začnou přerůstat přes hlavu a negativně ovlivňovat sebevědomí i samotný vztah?

Ženské sexuální dysfunkce nejsou žádnou vzácností. „Podle studií je to až 40 % žen, které někdy během svého života mají nějaký závažnější sexuální problém,“ uvádí sexuoložka MUDr. Petra Vrzáčková, Ph.D., FECSM, do jejíž ordinace přicházejí ženy s různými typy problémů, které narušují jejich intimní život. Nejčastější se jedná o poruchu sexuální touhy, sexuálního vzrušení, orgasmu, anebo bolesti spojené se sexuálním stykem.

Kde je „zakopaný pes“?

Někdy se stane každé ženě, že nemá chuť na sex, nedosáhne orgasmu nebo je pro ni pohlavní styk nepříjemný. Není proto důvod hned panikařit! Kdy ale už začínáme hovořit o sexuální dysfunkci a žena by měla začít problém řešit se sexuologem?„Jednak je tam časové hledisko. Podle definice by potíže měly trvat alespoň půl roku. A za druhé to té ženě musí způsobovat nějaký distres, musí jí to vadit, to je důležité hledisko,“ upozorňuje sexuoložka Vrzáčková. 

K poklesu aktivní touhy po sexu a pocitu vzrušení dochází přirozeně se stoupajícím věkem, kdy v těle probíhají hormonální změny a přichází přechod, může nastat také například po porodu nebo při kojení. Potíže navíc mohou mít celou řadu dalších příčin. 

První velkou skupinou jsou ty ve fyzické rovině. Až u 50 % žen po menopauze, žen s anorexií, diabetiček a onkopacientek je prokázána nedostatečná sekrece vaginální sliznice a poruchy v oblastech touhy, prožitku a uspokojení. 

Potíže mohou mít i ženy s depresemi, ale také po určitém traumatu, jako je nešetrné gynekologické vyšetření, opakované záněty či sexuální trauma. „Bohužel to vůbec není vzácné, že ženy zažily nějakou nepříjemnou situaci,“ připouští Petra Vrzáčková a dodává, že druhou velkou skupinou jsou psychické příčiny. 

„Dost často jsou v důsledku nějakých partnerských nesouladů, nespokojeností. Někdy mohu být zakořeněné i v rámci vývoje ženy – například mají daný ve výchově negativní vztah k ženství, ke svému tělu, k sexu. A v dospělosti se pak ukáže, že má žena problém najít sama k sobě cestu, ať už při masturbaci nebo s partnerem,“ uvádí sexuoložka další z příkladů. Velmi často sexuální život ovlivňují i léky, které žena bere. Příkladem jsou antidepresiva typu SSRI, které mají vliv na poruchy touhy nebo dosažení orgasmu. 

Než se vydáte k lékaři...

I vy sama můžete mít svůj sexuální život do jisté míry ve vlastních rukou. „Můžu například ovlivnit, jestli budu kouřit, nadměrně užívat alkohol nebo jiné drogy,“ vypočítává sexuoložka některé rizikové faktory sexuálních dysfunkcí a doplňuje, že velkou roli hraje i stres.

„Abych mohla mít hezký sex, potřebuji být v klidu, být dobře naložená, dostávat ty správné impulzy, abych chtěla být sexuálně aktivní... A na tom všem se dá pracovat,“ poukazuje dr. Vrzáčková. 

Multidisciplinární záležitost

Pokud sexuální dysfunkce trápí i vás, je důležité vědět, že v tom nejste sama – a už vůbec se nemáte za co stydět! Není ani důvod se obviňovat ze selhání nebo si myslet, že nejste dobrá milenka. Možná máte jen zdravotní potíže, o kterých vlastně ani nevíte – a které lze řešit!  V případě potíží v sexuálním životě neváhejte vyhledat odbornou pomoc v podobě sexuologa.

 Nejčastěji se problémy řeší psychoterapií. "Mluvíme o těch věcech, umíme je pojmenovat, víme, že se dají řešit. Pak se bavíme o tom, jakými způsoby se dají řešit – je k tomu vhodná literatura, videa, pomůcky a v neposlední řadě i léky, které se užívají lokálně anebo celkově. Mohou pomoci zvýšit vzrušivost i sexuální touhu, případně snížit bolestivost. Základem je gynekologická prohlídka, zjišťuje se také funkčnost endokrinního systému. Někdy – ačkoliv to není tak častý případ – je potřeba zjistit, zda žena netrpí neurologickým onemocněním, které může snižovat citlivost. S úspěchem se využívá také spolupráce s fyzioterapeutem, protože na vině mohou být poruchy držení těla. A při chronické bolesti může pomoci algeziolog, což je specialista na léčbu bolestí. Situaci je možné řešit i za pomoci psychiatra. „Je to zkrátka často mezioborová spolupráce,“ vysvětluje MUDr. Vrzáčková.

Zdroj a foto: FECSM