Na Jungfraujoch vede nejvyšší evropská železnice * Observatoř Sphinx s vyhlídkovou terasou v nadmořské výšce 3751 m (foto nahoře)
Sedm let před koncem 19. století, při jedné ze svých návštěv Bernských Alp, se významný švýcarský průmyslník Adolf Guyer– Zeller upsal myšlence vybudovat v masívu Eigeru Mönchu a Jungfrau horskou železnici.
Historický snímek z ražby tuneu železnice na Jungfraujoch.
Dvanáct kilometrů dlouhá trať, z větší části vedoucí tunelem (sedm km) si vyžádala na svou dobu nezvyklé finanční náklady, stále i enormní úsilí stovek dělníků. Během její výstavby na ně čekala průměrná roční teplota minus osm stupňů.
Vzhledem k tomu, že se stavbě nevyhnuly geologické problémy, provázené obětmi na životech, vyjel první vlak po výjimečné železnici až po 176 letech od zahájené prací – 1. srpna 1912.
Kavárna nové atrakce Alpine Sensation připomíná 119 let starou geniální myšlenku Adolfa Guyera- Zellera na stavbu "zubačky" na Jungfraujoch.Kavárna nové atrakce Alpine Sensation připomíná 119 let starou geniální myšlenku Adolfa Guyera- Zellera na stavbu "zubačky" na Jungfraujoch.
Primát nejvyšší evropské železnice zůstal trati vedoucí na Jungfraujoch dodnes. Vše ostatní se však změnilo.
Vagony (i když je možné pronajmout si ke zvláštním účelům) i restaurovanou soustavu z prvního roku provozu této železnice, koleje, zabezpečovací zařízení a především vybavení cílové stanice. Vysoko v horách, kde našli svá pracoviště i zaměstnanci telekomunikací, meteorologické služby či vědátoři, lze nalézt několik obchodů, restaurací i poštu. Jedinečný zážitek nábízí vyhlídková terasa Sphinx. Díky dvěma výtahům s hodinovou kapacitou 1200 osob mohou návštěvníci obdivovat krásu velkých velikánů a ledovců z výšky 3571 m.
Snad se tam odváží i příbuzní i himálajského yettiho , který při cestě vlakem do oblak cestující doprovází. I na ozubené železniční trati vedoucí na Junfgfraujoch mlžeme nalézt českou stopu. Během sedmikilometrové jízdy tunelem vlak třikrát zastaví, aby se všichni mohli skalními okny rozhlídnout po impozantním okolí.
A v první zastávce, jejíž výhled ústí do pověstné severní stěny Eigeru, visí velká tabule, na které mezi deseti uznávanými výstupy touto extrémní horskou partií, pod pořadovými čísly 8 (2. až 29. 8. 1976) a 9 (16. 1. Až 27. 2. 1978) jsou i dvě české cesty, o které se zasloužilo šest našich horolezců.
Japonsky v Alpách
Jako na pomyslném švýcarsko-japonském pomezí si může připadat návštěvník Grindelwaldu. Všechny nápisy, cedule a upozornění jsou tam totiž vyvedeny i v japonštině. Toto horské středisko, ležící na úpatí majestátného Eigeru patří k několika málo místům, která Japonci při svých cestách do Evropy neopomenou téměř nikdy navštívit.
Za toto turistické požehnání vděčí japonskému císaři, který v 60. letech minulého století do švýcarských Alp zavítal. O jeho cestě k horským velikánům běžel v zemi vycházejícího slunce film, který v Japoncích probudil doslova dědičnou touhu podívat se tam, kam před lety vkročila noha císaře Hirohita.
jam
Foto: Jungfraubahnen