PAMÁTKA ZESNULÝCH

Nastal čas dušičkový, čas vzpomínání na blízké, kteří už nejsou mezi námi.  Památka zesnulých připadá na 2. listopad, kdy navštěvujeme rodinné hroby, zapalujeme svíce a klademe květiny. 

Duše zemřelých se vracejí na tuto zemi, aby navštívily místa posvěcená láskou těch, které znávaly za života. Charles Diskens

 Život zemřelých je uložen v paměti žijících. Marcus Tullius Cicero

       DUŠIČKY

Svátek Památka zesnulých se odvíjí od svátku Všech svatých, původně keltského samhain, který se slavil z 31. října na 1. listopad. 

Tradice zapalovat v tento den ohně a svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými duchy.

Dušičky se slaví od 10.století (r. 998) jako Památka věrných zemřelých a účelem tohoto svátku bylo odpoutat se od  přetrvávajích pohanských obřadů. 

O dvě století později se slaví již 2. listopadu jako svátek Dušičky, vzpomínka na všechny věrné zesnulé (na duše v očistci). Podle pověry prý v předvečer Dušiček  vystupují duše z Očistce, aby si odpočinuly od útrap.

• Ve 13. století se svátek Dušiček rozšířil po celé západní církvi

• V zemích s křesťanskou tradicí se  na hrobech blízkých  rozsvěcují svíčky a kladou živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí.

• Kdysi k Dušičkám patřilo také pečivo zvané „dušičky“ či „kosti svatých“, což byly bochánky a rohlíky ve tvaru kostí. Obdarovávali se jimi žebráci, chudí, pocestní.

Jaké květiny na hrob?

Pořád vedou chryzantémy, zvané též listopadky či kateřinky. Proč právě tyto krásné barevné květiny jsou spojovány s Památkou zesnulých? 

Odborné výklad asi neexistuje, ale  logické vysvětlení se ale nabízí: je to jejich čas, v této době nádherně květou a navíc jsou nenáročné na počasí, mají prostě  "tuhý kořínek".

 Z ostatních květin získávají jsou v oblibě například vřes, macešky, gerebery, karafiáty, astry (kvůli trvanlivosti), a samozřejmě mísy s aranžovaným jehličím, šiškami, libavkou či levandulí.