Když kamarádku napadne, že by se dalo vyrazit na prodloužený víkend do Marrákeše, protože se tam dá snadno a levně cestovat, nadřazený úsměv není na místě. Protože nakonec pojedete. Raději se jděte poohlédnout po tričku a kalhotách, vhodných do Afriky.
|
Jak se sem dostat? Letiště Menara v Marrákeši není velké, ale létají sem hned dvě low-cost společnosti – Easyjet a Ryanair. Kdo cestuje z Prahy, musí přesedat v Londýně, Paříži či Miláně. Ryanair sem létá přes Frankfurt, Paříž a Londýn. Přestupy jsou vždy trochu problém, stávky nebo jiná nepřízeň osudu může cestu dost zkomplikovat. Pro cestu z letiště turisté spoléhají spíše na autobus linky 19, která objíždí centrum města, jedna ze zastávek je nedaleko náměstí Djemaa el-Fna, cesta trvá 30 minut... Ti zdatnější a zkušenější cestovatelé si již doma při objednání ubytování dohodnou i odvoz. Nečekejte luxus, ale předejde to mnoha problémům – řidič pak statečně vyhlíží ty svoje turisty v letištní hale vybavený cedulí s jejich křestními jmény. |
|
Jak po městě?
Bydlení v okolí náměstí Djemaa el-Fna řeší hned několik problémů najednou. Všude je blízko i pěšky, odpadají problémy s jídlem – řada restaurací sídlí v jeho okolí a večerní sedánky pod plachtovou střechou, kterou si sem okolo páté přivezou místní kuchaři i s kuchyní, stoly a nádobím, nabídne naprosto nepopsatelnou atmosféru a chutě. Sesedají se tu místní, ale zejména turisté. |
|
Co jíst a pít?
Harira – tradiční polévka, kterou mají snad všude. Podobá se české rajské s nudlemi, je v ní také cizrna a tymián (obr.) Tajine – je hlavní pokrm podávaný na talíři s pokličkou, většinou maso s okořeněnou zeleninou, jako příloha brambor. Foto: Naim Benjelloun / Pexels > Kuskus – je k mání s kuřecím nebo hovězím masem, se zeleninou a saláty. Chléb – se dá koupit kdekoliv na ulici, v supermarketu, je k mání podle francouzského stylu zdarma k jídlu. https://www.pexels.com/@naimbic?utm_content=attributionCopyText&utm_medium=referral&utm_source=pexels Mátový čaj – pije se všude a vždy. Žádné sáčky, nebo vyhublé větvičky s maličkými lístečky. V každé konvici je pořádná porce čerstvé máty. Ovocné džusy – čerstvě vymačkaný pomerančový džus se nabízí na náměstí Djemaa el–Fna, přes den i navečer se prodavači ve stáncích překřikují. V malých bufetech a kavárnách v postranních uličkách nabízejí džus z několika druhů ovoce. Šneci – na náměstí si k večernímu hodování můžete dopřát i pořádnou porci šneků v barevných ulitkách. Datle – KDYKOLIV A KDEKOLIV – sladké, šťavnaté a lákavé, obrovské i menší, ale vždy vynikající. Prodají je na váhu do velkého papírového sáčku i jen tak do hrsti. Balená voda – je ke koupi v restauracích, krámcích okolo turistických stezek, v supermarketech i u prodavačů s pojízdnými stánky. |
|
Trhy a smlouvání
Pokusy některých turistů nakoupit kožené zboží , keramiku, šperky nebo koření za pár drobných málokdy skončí úspěchem. Ale i tak se tu dají opatřit vynikající úlovky. Čím hlouběji do trhu návštěvník zabloudí, tím jsou ceny nižší, turistů málo a k vidění neznámé rušné divadlo – celá výroba kabelek včetně barvení kůží, tkaní koberečků nebo tepání nejrůznějších předmětů. Čas už i tady jsou peníze! |
|
Kam se vydat Kotúbijská mešita Minaret této mešity ze 12. století je 70 m vysoký a viditelný z celé Marrákeše. Okolo jsou zahrady, do kterých je volný vstup. Palais de la Bahia Pochází z konce 19. století a byl postaven pro nejoblíbenější ženu vrchního vezíra – Bahíju. Byl vypleněn i restaurován, část využívá královská rodina. Stavba s kašnami, sály, zahradami a řadou nádvoří je turisticky fotogenická. Brána Bab Agnau je jednou z devatenácti zdejších bran, ovšem patří k nejkrásnějším. Saadian Tomb, hrobky pocházejí z doby sultána Ahmad al–Mansura (1578–1603), ale byly objeveny v roce 1917 a postupně obnoveny. Otevřeno až od půl třetí odpoledne. Palais el–Badi Největší a nejzajímavější ze všech paláců v Marrákeši pochází ze 16. století. Dnes je palác v rozkladu, přesto zde najdete krásné, napůl rozbořené zdi, na kterých s oblibou sídlí čápi. Zahrada Majorelle
V zeleni se ukrývá modrá vila (nahoře) francouzského malíře Majorelle. Po jeho smrti zahrady koupil Yves Saint Laurent se svým společníkem Pierrem Berge. YSL se narodil v tehdejší francouzské kolonii Alžírsku, do Marrákeše jezdil od roku 1960. Inspirovaly jej tu odvážné barevné kombinace – oranžová s fialovou, růžová s červenou – to mu vyneslo pověst designéra s nejzajímavějším smyslem pro barvy v celém 20. století. Po jeho smrti přátelé rozprášili jeho popel v zahradě Majorelle. Je zde jeho památník, na vile deska a v přilehlých budovách vystavují jeho Marokem inspirované modely. |
|
|
Není problém si vybrat ubytování přímo v centru (www.booking.com) v některém z nabízených riadů nebo turistických hotelů. Vyplatí se při výběru prostudovat mapu města na googlu, aby bylo jasné, jak to vypadá v okolí a že se k hotelu nebudete brodit dennodenně napříč trhem. Menší riad, což je mimochodem příjemná volba, nabízí několik čistých pokojů, otočených do haly v centru domu. Snídá se na terase na střeše.
V Marrákeši je obrovský trh – souk přímo v medíně za náměstím Djemaa el-Fna. Kdo není zvyklý, ztratí se. Většina zboží v hlavních uličkách je zacílena na turisty a tomu odpovídají i ceny. Zboží se tu umně vnucuje, jakmile zapředete hovor, pozvolna ztrácíte odolnost vzdorovat vodopádům výmluvnosti prodejce. Zboží je samozřejmě předražené, obchodníci s radostí a nadšením smlouvají a když vidí že váháte, ještě kousek sleví. Ale nejde to donekonečna!
