Téměř každého člověka čeká během života atak bolesti v zádech. U lidí nad 50 let jde o nejčastější důvod návštěvyfyzioterapeuta. K dalším se řadí bolesti kloubů a fyzioterapie po operaci páteře nebo kloubní náhrady. Za problémy stojí převážně pohybová pasivita pacienta, ale také dědičnost.
Dnešní padesátníci by měli být na vrcholu svých sil, opak je však pravdou
„Lidé mají vyšší povědomí o zásadách zdravého životního stylu a důležitosti pohybu, paradoxně se ale hýbou méně než předešlé generace. Žijeme v době, kdy je všechno možné z pohodlí domova. Manuální práce zanikají, péče o vnoučata již není samozřejmostí, přibývá chronických chorob a ubývá kolektivních sportů ve volném čase.
Vše závisí na životní vitalitě jednotlivce, ovšem obecně je průměrný Čech v pozdějším věku spíš pasivní, což oslabuje jeho imunitu a zvyšuje riziko civilizačních onemocnění,“ říká v rozhovoru na aktuální téma Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky
Ačkoli význam pohybu s věkem roste, sportujících Čechů nad 50 let v populaci rapidně ubývá, sportuje jen každý pátý. Pravidelnému sportu se mezi lidmi nad 55 let věnuje každý pátý, nad 65 let každý osmý a jen 6% osob starších 75 let.
"Příčin je několik a všechny spolu souvisí. Degenerativní změny, které přichází přirozeně s věkem, vznik artrózy a zvýšená únavnost. Kvůli nim člověk utlumuje pohybové aktivity. S každou další bolestí člověk na pohybu ubírá, ztrácí kondici a ochabuje. Vzniká začarovaný kruh. Řešení přitom nabízí i obyčejná chůze, půlhodinové svižné procházky se vzpřímenou páteří každý den, a jednoduché domácí protahování.“
Evropský průzkum zdravotního stavu populace (EHES), který v Česku běží od roku 2011 vyplývá, že nedostatek pohybu stojí ve vyspělých zemích za 16 procenty případů rakoviny tlustého střeva, 15 procenty případů diabetu 2. typu, 10 procenty onemocnění rakovinou prsu a téměř čtvrtinou pacientů s ischemickou chorobou srdeční.
„Kromě životního stylu hraje při bolestech kosterního a svalového aparátu roli také dědičnost. Nejedná se jen o vrozené dispozice ke vzniku a rozvoji určitých chorob, jako je vbočený palec, skolióza či artróza kyčelního kloubu.
Sklony k onemocnění pohybového ústrojí utváří i temperament a osobnost jedince, tedy faktory částečně dědičné. Psychická složka totiž určuje míru, s jakou je člověk schopný svoji fyzickou stránku aktivovat,.“
Podle fyzioterapeutky je hlavní nevymlouvat se na věk a nalézt pohybovou aktivitu, kterou může starší člověk sdílet s přáteli, partnerem, potomkem nebo vnoučaty. Sdílení aktivity má pak vyšší potenciál k přetrvání.
„Pohyb přiměřený, ale zároveň motivující. Třeba jógu může dělat dítě i senior. Zařadit fyzickou aktivitu do svého každodenního programu je nejlepší cesta, jak se starat o své zdraví, a to v jakémkoli věku. Žádné masti, prášky či doplňky stravy toto nenahradí. Je smutné, že mnoho lidí dnes víc spoléhá právě na preparáty s kloubní či mentální výživou nebo na tablety proti bolesti než na zdravý pohyb.“
Ne všechna degenerativní onemocnění pohybového aparátu je možné vyléčit, vždy je však možné pomocí moderní fyzioterapie stav zlepšit a vrátit pacienta k aktivnímu životu.
Zdroj a foto: Fyzioklinika