Jak (ne)vyhrát 300 korun!

22.05.2016 18:19

Lituji notorické hráče. Směji se naivním lidem, kteří nalítnou na každou hloupou reklamu. Já jsem totiž nad věcí. Já vím své. Já se nenechám jen tak někým, nebo něčím nachytat. Tedy až do včerejška.

Ráno se vyvíjelo jako každé druhé - úprk mezi koupelnou, šatnou a kuchyní.  Puštěná televize, počítač….  V jedné ruce rohlík, v druhé stydnoucí káva… Napůl namalované oko přeskakuje z monitoru na obrazovku, kde právě probíhá jedna z velice trapných televizních soutěží. Lidé mají hádat  slova na tři písmena. Prostřední je vždy E ale to horní a spodní se nesmí opakovat. Výhra je příjemná - 300 Kč. 

Lidé hádají PES, DEN, MED a vyhrávají 300 Kč jako na běžícím pásu. Jenže zakázaná písmenka přibývají a volá jich čím dál méně. Jsou totiž vedle jak ta jedle. Moje EGO roste. To já, češtinářka, jich z fleku vysypu hned několik.

Zběžný pohled na telefon… Hovor stojí jen 24 korun a výhra je 300, tak proč ne. Slyším, jak mě někdo vyzývá, abych zmačkla jedničku, pokud si myslím, že pes je šelma. Snažím se svůj chytrý telefon přepnout na  číselnou klávesnice a mačkám jedničku… Milý hlas mi říká: Výborně, už jste velice blízko, zavolejte ještě jednou. Co jsem udělala špatně, běží mi hlavou? Že by mi to moc dlouho trvalo? No dobrá, tak tedy zavolám znovu. Tentokrát se mi sladký automat ptá, jestli Celin Dijon je rocková zpěvačka. Mačkám, ale špatně, je sice zpěvačka, ale ne rocková. Nevadí, zkusím to znovu. Otázka zda se Egypt nachází:  Za prvé v jižní Americe, a nebo za druhé v Africe, je trapně lehká. Dozvídám se, že to bylo super a že už jsem skutečně hodně blízko, a že příště se mi to příště určitě podaří.  Cítím zradu, chci toho nechat, ale na obrazovce vrcholí drama. Výhra se zvyšuje na dvojnásobek a tvořit správná slova je stále těžší a těžší.  A já těch slov mám stále v rukávě hned několik.

Volám, jenže je nějak špatně rozumět a dozvídám se, že mi vypršel časový limit. Tak tedy ještě jednou a naposledy.  Opakuje se otázka o Celin Dijon. Jasně to znám, už se nenechám nachytat, není to rocková zpěvačka, a tak mačkám automaticky dvojku. Bohužel moc brzo. „Vaše volba je neplatná,“ říká mi ta milá dáma: „Zavolejte ještě jednou a určitě se to již povede“.

Chytá mě amok, odhazuji telefon, hystericky vypínám televizi a s jedním namalovaným okem prchám do zaměstnání.

Lituji notorické hráče. Směji se naivním lidem, kteří nalítnou na každou hloupou reklamu.  Teda vlastně se jim už tak nesměju…Možná to bude tím, že už fakt vím své…

Prozradím vám tajemství. Šeptám: „Ti lidé, kteří se dovolali, jsou placený komparz, dostávají za to 300 korun…“

Evelína