Zdravé sebevědomí – klíč ke spokojenosti

Zdravé sebevědomí – klíč ke spokojenosti

 

Čím to je, že zatímco někomu v životě všechno vychází, jinému připadá, že se mu jen lepí smůla na paty? Osud v tom nehledejte. Klacky si většinou hází domnělý smolař pod nohy sám.

Nakolik úspěšně či neúspěšně kráčíme životem, do značné míry závisí na našem sebevědomí. Na tom, jak se sami hodnotíme, jak věříme svým schopnostem. Podle toho se také v zaměstnání, ve společnosti i v rodině prosazujeme. Lidé, jejichž sebevědomí je nízké, mají malou sebedůvěru, podceňují se, jsou nejistí a trpí komplexy. Často neuspějí, protože ostatní jejich nejistotu vnímají, a tomu, kdo si nevěří, nevěří ani druzí.

Útěky před problémy i před světem

Nízké sebevědomi je přitom jako okovy. Ochromuje člověka při řešení různých úkolů či problémů, proto před nimi raději utíká, předem se vzdává. Jako věrný stín ho provází neustálý strach a obavy - z neúspěchu (já ten pohovor neudělám, stejně mě na to místo nevyberou…), ale také například strach vyjevit svůj názor, oslovit někoho neznámého, vzít na sebe odpovědnost. Než by se ozval, nechá si leccos líbit. Uvnitř se však trápí, obviňuje se z nedostatku odvahy, propadá nevraživosti vůči sobě i ostatním. Zakope se v nepřátelské pozici a jeho zbraní může být i agresivní chování.

Nedostatečné sebevědomí dokáže přivést člověka až do izolace. Zejména srovnává-li se s jinými lidmi, jimž by se rád vyrovnal. Připadají mu schopnější, chytřejší, úspěšnější a třeba i hezčí. A protože se při svém nízkém sebehodnocení cítí vedle nich méněcenný, rezignuje a raději se stáhne do ústraní. Tím svůj život ještě více ochudí. A ještě více je nespokojený a  ukřivděný. Výjimkou ale není, že se člověk s nízkým sebevědomím naopak chová nadřazeně. Důvodem není nic jiného, než snaha zastřít svůj komplex méněcennosti. 

Zatímco někdo má sebevědomí takřka na nule, jsou lidé, kteří ho mají až přespříliš. Uznávají jen své názory a jdou si neúprosně a bezohledně za svým. Ani jedna z variant však není dobrá. Ideální pro spokojený život je zdravé sebevědomí. Tedy takové, s nímž člověk dokáže zvládnout životní zkoušky, plnit si své cíle, žít harmonicky, s optimismem a naplno a přitom respektovat ostatní.

Pomůže vlastní vůle nebo odborník

Sebevědomí se začíná formovat v dětství, především výchovou. První jsou to rodiče, kdo ovlivňují sebedůvěru malého človíčka. Zda pozitivně či negativně, to už záleží na tom, jestli nároky, které na něj kladou, jsou přiměřené, jak potomka hodnotí, umí-li ho také pochválit nebo jen přísně kritizovat. Postupně, jak se rozšiřuje akční rádius dítěte, vlivů přibývá – ve školce, škole, zájmových kroužcích… Utváření sebevědomí však zdaleka není s dovršením dospělosti uzavřenou kapitolou. Nejrůznější vlivy ho modelují po celý život. Ale především může své sebevědomí ovlivňovat dospělý člověk sám svojí vůlí. Může na něm pracovat. Má-li o sobě nezdravě nízké mínění, pak by rozhodně měl. Ať již sám, nebo s pomocí odborníka.

Smysl mají pouze reálné cíle

Aby se člověk dokázal ze svěrací kazajky nízkého sebevědomí vysvobodit, musí se na sebe přestat dívat černě. Jen tak se mu podaří další zásadní krok, tedy uvědomit a přiznat si své přednosti. Tedy vlastnosti, schopnosti a činnosti, pro které ho jeho blízcí uznávají a váží si ho za ně. Je na čase, aby si jich na sobě začal konečně považovat také. I zdánlivé maličkosti se počítají.

Vedle kladů je třeba zmapovat i nedostatky či neúspěchy. Těch nejspíš při svém dosavadním nízkém sebehodnocení najde každý víc. Že je pohled na jejich výčet neradostný? Hlavně neklesat na mysli! Nikdo není dokonalý. Podstatné je zamyslet se nad nimi a ujasnit si, která z těchto negativ jsou pro život nepodstatná (bez nového auta se ještě obejdu) a která naopak důležitá (zvýším si vzdělání, začnu hledat novou práci). Jen těmi, jejichž splnění má pro budoucnost význam, má smysl se zabývat. Ať již jde o dohnání restů  nebo nápravu chyb, je třeba klást si jen splnitelné cíle. V opačném případě bude veškeré snažení marné, povede jen do slepé uličky a nepřinese žádný posun dopředu. Řešení je proto třeba si dobře promyslet, rozvrhnout a pak důsledně postupovat krok za krokem.

Bude to cesta dlouhá a pro někoho hodně těžká, ale každý úspěch, i drobný, povzbudí, posílí sebedůvěru a tím i sebevědomí. Čím víc si bude člověk věřit, tím víc mu bude věřit i jeho okolí. A jednou nebude po smůle na patách ani památky a černé myšlenky vystřídá pocit spokojenosti. Klíčem k ní neotáčí osud, ale každý sám. 

-dd-

Foto nahoře:  sattva/FreeDigitalphotos.net

Snímky: archiv redakce