Umění zmenšovat stromy znali Číňané již před 2000 lety. Ovšem pravá bonsaj, i když ne taková, jakou známe v dnešní podobě, vznikla asi ve 12. století v Japonsku. Způsob pěstování rostlin, především stromů, v nádobách (což je doslovný překlad výrazu bonsai) se dostal za hranice Japonska až v 19. století. Dnes už najdeme nadšence bonsají po celém světě.
Obvykle se domníváme, že miniaturní vzrůst dřevin je výsledkem nějakého krutého zacházení, omezení vody i výživy a že zvláštní tvar byl získán jakýmsi zmrzačením rostliny. Ve skutečnosti je tomu naopak. O bonsaje musíme odpovědně pečovat.
Tvarování a řez ctí staré tradice
Existuje několik desítek stylů, typů a tvarů bonsají. Připomeňme ty nejznámější:
„Rovný“ působí dojmem vytrvalosti a síly. Takto se tvarují zejména stálezelené jehličnany.
„Vzpřímený křivý" je velmi oblíbený, protože je poměrně jednoduchý, a tudíž vhodný i pro začátečníky. Používá se při pěstování běžných listnáčů (buk, dub, javor, habr atd.).
„Obnažené dřevo“ vytváří dojem stáří.
„Vlající ve větru“ naznačuje tvrdé přírodní podmínky.
„Kaskáda“ s hlavním znakem – převislým kmenem. Její variantu tvoří „vodopád“.
„Skupina“ navozuje dojem lesa, hájku nebo krajinky.
Z dalších zajímavých tvarů to jsou: „prám“, „rostoucí v kameni“, „borovice“ aj
Pěstování malých stromků, lépe řečeno snaha, aby zůstaly malé, znamená, že se pravidelně seřezávají kořeny a větve od nejranějšího stadia růstu.
Dosažení výsledného tvaru není technicky náročné. Zaštipují se letorosty, stříhají či řežou větve, tvarují se drátem nebo ohýbají závažím.
Když bychom se chtěli pustit do díla sami, je nezbytné podívat se do odborné literatury. Můžeme si rovněž pěkně hotové bonsaje koupit a dál se pak o ně starat.
Jaké si vybereme?
Bonsaje se dělí v podstatě na venkovní a pokojové. Ze zahradních se zaměříme na odolnější, kterým se dobře daří v našich podmínkách, jako jsou třeba buk, dub, habr, borovice, jalovec, rakytník, modřín, trnka, bříza a další.
V místnosti pěkně vypadají rostliny subtropické. Vhodné k pěstování v interiéru jsou kamélie, azalka, fíkus, fuchsie, ibišek nebo rozmarýn.
Nádoby mají být stylové
Tvar, barva i materiál nádoby by měly ladit s rostlinou. Nejčastěji se používají čtvercové, obdélníkové či oválné misky.
Obecně platí, že čím je kmen silnější, tím hlubší má mít rostlina nádobu.
Výjimkou jsou pouze dřeviny s obzvláště nízkým a silným kmenem, ty naopak vyžadují misky mělké. Tvar „kaskáda“ se zase pěstuje ve vysoké nádobě, „skupina“ na nižším tácu.
Bonsajové nádoby obvykle nemají glazuru a vyrábějí se v matných barvách.
Velmi důležité je u nich odvádění přebytečné vody. Ve dně mají mít jeden nebo více drenážních otvorů. Materiál, z něhož jsou zhotoveny, by měl být rovněž dostatečně zimovzdorný.
ava
Foto: Holandská květinová kancelář (4x)
a pixabay
