Zvedám prapor majitelů rozpůjčovaných knih!

09.07.2015 15:57

EvelínaNejspíš to znáte. Půjčíte někomu knihu, dny, týdny a měsíce plynou a on ji stále ne a ne vrátit… Máte ještě počkat nebo si o ni rázně říct? Já jsem přece nic neudělala, napadá vás. Tak proč jsem to nakonec já, kdo má zkaženou náladu? Tyhle situace z duše nenávidím.

Proč mi to tedy přátelé a známí celý život dělají?,“ honilo se mi hlavou o víkendu, když jsem před blížícím se stěhováním začala pomalu balit knihovnu. Němými svědky mi byly prázdné přebaly, které si bůhví proč – snad z nějakého vnitřního masochizmu – nechávám. 

Taková knížka přece není nějaká zanedbatelná drobnost, naopak je to dnes docela drahá věc. Jak si ji tedy někdo může jen tak přivlastnit?  Jenže pravda je taková, že až na vzácné výjimky vám ji ve skutečnosti nikdo odcizit nechce.

Problémem podle mého názoru je, že lidé dokud knihu nemají dočtenou, někdy dokonce ani rozečtenou, tak mají pocit, že ji mají v držení tak nějak legálně. Prostě mají různé představy o tom, kolik času na její přečtení potřebují.

Takže položme si otázku, jak dlouhé by vlastně tohle období mělo být? Odpověď je těžká. Když si o svou knížku řeknete moc brzo, jste považování za škrta a nezdvořáka. Pokud se ale odhodláte až hodně pozdě, extrémně i po uplynutí několika let, může vás čekat nepříjemné překvapení. Můžete se například dozvědět, že se mýlíte, a že ve skutečnosti ta vaše kniha vlastně není vaše. Což dotyčný obvykle podpoří nějakou obtížně vyvratitelnou story. Jako například, že ji tu zapomněla o svátcích snacha, nebo ji dostala dcera k svátku od kolegů v práci… A tak svěsíte uši a jdete s prázdnou potupně domů.

Rozhodla jsem se tedy udělat tomu jednou provždy konec.  Za maximální dobu nezbytně nutnou pro přečtení knihy jsem stanovila jeden rok.
Jen si představte, kolik příležitostí dává k přečtení té vaší knihy 365 dní. Nekonečný čas strávený v dopravních prostředcích, v čekárnách u lékaře, dlouhé příjemně lenošivé chvíle doma o svátcích, na dovolené, nebo na chalupě pod hruškou. O stovkách četbou zpříjemněných hodin v intimitě domácího záchodku nemluvě.
Kdo za rok vaší knížku nepřečetl, už ji nepřečte nikdy!

Takže zvedám prapor nás majitelů rozpůjčovaných knih a jdu si pro ně.
Odhoďte stud a bázeň a udělejte totéž!
Jsme v právu!
I když já vlastně nevím… Není to blbé?
Kuš!

 

Evelína