Zpomalte, je přece advent!

30.11.2014 10:05

neděli se na adventním věnci už rozhořela první svíčka. A to je jasný symbol, že do Vánoc prožijeme neděle již jenom tři. Kdo si myslí, že teď začnu o uklízení a nákupu dárků, ten se plete. Vždycky v tomhle čase si totiž vzpomenu na svou kamarádku Eriku, která žije ve Vídni. Před patnácti lety touto dobou jsem ji navštívila a domů jsem si odvážela velice intenzivní a milé pocity v duši. Tento předvánoční čas si  totiž Rakušané uměli užít tak nějak jinak a mnohem lépe, než jak jsme to tehdy zvládali my v Čechách.

Vzpomínám si, že měla na stole nejen krásný ručně dělaný svícen z čerstvého chvojí, který jí příjemně provoněl celý obývák, ale vedle něj už byly i nachystané první dobroty. Nic opulentního, žádných 12 druhů cukroví, jen oříšky, perníčky, trochu kandovaného ovoce. Vysvětlovala mi tehdy, že lidé se už v tomto období hojně navštěvují, takže si sváteční atmosféru vychutnávají mnohem déle. 

Říkala mi, že má Advent skoro raději než Vánoce samotné, a že si ho každý rok pořádně užívá. Večer jsme se šly spolu projít po okolí  a já byla jako u vytržení, všechno bylo tak nádherně ozdobené, všude na dveřích smrkové a jedlové větve, v oknech zářily svícny, i na zahradách blikaly snad tisíce barevných žárovek. Pamatuji si, že jsme výzdobu jednotlivých domů z legrace hodnotily. A těm, co ji zanedbali a dali si do okna třeba „jenom“ svícen, jsme dávaly pomyslné černé bodíky.

emýšlela jsem, co se u nás za ty roky změnilo. Určitě jsme se naučili také krásně zdobit svoje příbytky. Málokdo už vystačí s vánočním stromečkem, i my si kupujeme všelijaké další vánoční dekorace, dáváme si blikající žárovky do oken. Ty movitější obeženou světly celý dům a ještě si před něj vystrčí světélkujícího soba. Najdou se i tací, poněkud zmatení, kteří si posadí za komín Santu Clause v životní velikosti v červeném kabátu i se stříbrným plnovousem.

Jinak si osobně myslím, že se toho bohužel za ty roky zas tak moc nezměnilo. Pro mnohé Vánoce stále připomínají spíš dostihy. Advent neadvent. Týdny se uklízí, nakupuje, peče, smaží, aby konečně na Štědrý večer bylo vše do posledního detailu hotovo. I kdyby paní domu měla padnout. A pak se tři dny hoduje, střihne se ještě nějaká ta návštěvička u příbuzných a než stihneme vytrávit, jsou Vánoce fuč.

Není to škoda? Já jsem se třeba minulou sobotu domluvila s kamarádkou a spolu i s její dcerkou jsme si udělaly hezký večer, při kterém jsme si nazdobily  adventní věnce z čerstvého chvojí. Moc se nám povedly a bylo to fajn. Daly jsme si voňavý „svařák“ a hezky jsme si při tom popovídaly… Zkuste to také.

Věnec jsem si letos udělala takový decentní – stříbrnofialový. Už ho mám na stole. Krásně mi provoněl obývák.  U něj mám misku s oříšky a k nim jsem ještě napekla pár domácích sušenek. Takže pokud půjdete okolo, jste u mě a mé milované psí smečky vítáni. Je přece advent!

Evelína