Zbavme se svých strachů…

15.03.2015 21:24

Dnes jsem poprvé samostatně natankovala do svého nového autíčka CNG – stlačený plyn – a žiju. Hurá!

„Zpočátku raději poproste o pomoc obsluhu,“ radil mi prodejce, když jsem si auto přebírala. Bylo to jistě v dobré víře, ale potažmo tím ve mně zasel představu, že doplnění paliva je v mém případě něco nejen nesmírně složitého, ale zřejmě i velice nebezpečného.

Mé mysli se rázem zmocnily hrůzné vize, kterak na čerpací stanici držím v ruce na všechny strany se zmítající a hrozivě syčící hadici, kterou se mi nepodařilo správně upevnit do hrdla nádrže. V téže vteřině mi dochází, že jsem nevypnula zapalování, což je podle manuálu výrobce vozu zásadní chyba. Z běžícího motoru totiž může uniknout nepatrná, ale osudová jiskra. Skáču do vozu a zoufale šlapu do pedálů. Za mnou se ozývá detonace výbuchu a v zadním okénku vidím šlehat plameny… každou vteřinou mě musí dohnat tlaková vlna… Cítím na těle studený pot a zastavuje se mi dech… .

„Byla byste tak hodná a natankovala mi CNG,“ vrací mě moje vlastní slova z hororové fikce do reality. Slečna od benzínky bere do ruky tankovací pistoli a zběsile s ní kverlá, až se jí konečně podaří ji nasadit. Pak lomcuje páčkou a střídavě mačká zelené tlačítko START, až si konečně stojan pšoukne a začne nádrž plnit stlačeným plynem. Dochází mi, že má s tankováním CNG asi tak stejné zkušenosti jako já.

Podruhé už tedy přijíždím plna odhodlání, že tentokrát to dám sama. Musím. Mám na to. Zasunu, otočím páčku a…nic. Po druhé…zase nic. Táák do třetice. Pořádně, zmačknu zelené tlačítko START a už…. Jóó, jóó´, už to jedéééé´!!! Jsem hvězda. Hrdě jdu zaplatit ke kase a jen tak mimochodem utrousím: „Dnes jsem si natankovala úplně sama.“  Slečna u benzínky (jiná než minule) tentokrát nejeví sebemenší známky obdivu. Přesto odjíždím jako vítěz.

Uvědomuji si, že jsem se tankování vyhýbala, vlastně jenom proto, že jsem z něj měla strach. Stejný jako ze všeho, co je pro nás nové a neznámé. A takových věcí se nám plete do života každý den mnohem víc. Vím, že to není jednoduché. Ale napadá mě: Zbavme se strachů a seberme konečně odvahu vyzkoušet všechno to nové kolem nás. 

A co vlastně konkrétně? To ať si dosadí každý sám. Kdo jiný přece zná naše strachy lépe, než my sami?

Hodně odvahy přeje
vaše
Evelína