Zázraky se dějí, a nejen o Vánocích

21.12.2014 22:38

Čím jsem starší, tím více věřím, že je něco mezi nebem a zemí. Je jedno, jestli onomu něčemu budeme říkat bůh, anděl strážný, nebo všeobjímající vesmírná energie. Jak jsem na to přišla? Jednoduše. V mém životě se dějí zázraky. Ovšem pozor, nepřicházejí  jen tak, jak se jim zlíbí, ale výhradně v momentech, kdy je mi nejhůř a když na něco intenzivně myslím.

První...

Vzpomínám si na ten úplně první před 25 lety těsně po sametu. Tenkrát noviny, ve kterých jsem  pracovala, převzal soukromý podnikatel. Nechal nás podepsat nové pracovní smlouvy, vyřídil nám živnostenské listy, aby za nás nemusel platit daně a vzápětí ve zkušební lhůtě bez udání důvodu půlku redakce, včetně mě vyhodil na dlažbu.

Tehdy se mi zbořil svět, protože jsem svou práci měla moc ráda. Tři dny jsem plakala, v jedné ruce kapesník a v druhé ten papír, který mě opravňoval k podnikání. 

Čtvrtý den jsme nažehlila bílou halenku, vzala svůj jediný černý kostýmek a vydala se do práce. Obvolala jsme pár známých a řekla jim, že mám agenturu na příjem inzerce. Zázrak se konal hned první den, kdy se mi povedlo nasmlouvat reklamy za několik set tisíc. Do redakce jsme se vrátila se štosem objednávek jako vítěz.

Druhý...

Další zázrak mě potkal za osm let. Tehdy jsme se rozváděla a můj nevěrný ex mi naznačil, že bych to měla být právě já, kdo se odstěhuje z obecního bytu, který byl před svatbou můj. Prý proto, že více vydělávám a snáze si seženu jiné bydlení. Velice rafinovaná logika, že? Chvíli jsem se vztekala. Pak jsem pochopila, že má pravdu a odjela na týden do lázní a tam jsem potkala svou současnou přítelkyni. Slovo dalo slovo a ona mi nabídla, že u nich v družstevním domě je k mání byt za rozumnou cenu. Do dvou měsíců jsem se stěhovala.

Třetí...

Další krize na sebe nenechala dlouho čekat, moje firma se dostala do potíží a já ji musela zavřít. Bylo to zvláštní období. Řadu let pracujete 12 i 14 hodin denně pod neustálým tlakem termínů, kolem drnčí telefony…
A  najednou sedíte doma a…NIC. A jediným úkolem je vyvenčit psa a dojít na poštu. Po čtrnácti dnech jsem intenzivně nemyslela na nic jiného než, že se něco musí stát. A stalo se. Dosud němý telefon zazvonil, byla z toho schůzka a do týdne nové zaměstnání.

Čtvrtý...

Další dar jsem dostala, když mi před dvěma lety zemřela maminka a já zůstala v celém domě sama. Po několika týdnech, kdy jsme se utápěla ve smutku, mě oslovila jedna rodina, která si v sousedství přestavovala dům a hledala dočasný pronájem. Okamžitě jsme se domluvili a dům ožil, sblížili jsme se od prvního dne. Byli u mě sice pár měsíců, ale blízcí přátelé jsme zůstali.

Pátý...

A poslední zázrak? Bylo to asi tak: Letos v létě jsme přišla o svého milovaného kocourka, který se nevrátil domů. Obrečela jsem ho, ale nového jsem si bála pořídit ze strachu, že by mu moji jezevčíci mohli ublížit.
Před pár dny jsem při gruntování komory objevila jasný důkaz, že je v domě myš. Bouchla jsem do stolu a pravila: Ten kocour tady bude!
Za dvě hodiny přišla dcerka mých bývalých nájemníků a podala mi krabici. Sedělo v ní malé mourovaté kotě, které našla opuštěné na autobusové zastávce. A co na to moje smečka? Po pár opatrných dnech ho přijala. Tak řekněte, není to zázrak? Je a nádherný!

Protože zázraky, a to mi věřte, se opravdu dějí a nejen o Vánocích. Stačí jim věřit, pak zavřít oči a něco si hodně přát. Nevěříte? Zkuste to!

Evelína