Z teorie hubnutí mám výbornou. Ale ta praxe…!

24.01.2016 22:48

Zpozorovala jsem zvláštní, nicméně mnoho let se cyklicky opakující jev. Moje tělo se přes zimu chová jako dobře zadělaná vánočka.  Uložím ho každoročně na suché a teplé místo, moc s ním nehýbu a ono do jara krásně vykyne. Je to tak.

Evelína

Můj internista (ač sám je celkem pěkně zakulacen) bije na poplach a vysvětluje mi, co bych všechno měla dělat, abych zhubla. Pane doktore, ale já to přece všechno vím dlouhé roky. Z oboru hubnutí, bych mohla z fleku složit státnice,“ vysvětluju mu s pláčem na krajíčku. 

„Je mi zcela jasné, co a kdy mám a co nemám jíst. Alfou a omegou zdravého hubnutí je přece vyvážená strava obsahující méně tuků a sacharidů. Důležité jsou menší porce konzumované nejlépe po třech hodinách. Když sacharidy a ovoce, tak ráno. Cukry rychle zasytí, ale brzo po nich vyhládne. To bílkoviny ty dodávají energii, která vydrží déle, proto bych je měla jíst hlavně odpoledne a večer. Jinak se tomu říká glykemický index. A také chápu, že bych se měla mnohem více hýbat. Ne, že bych měla jít hned někam hopsat na aerobik či zumbu, nebo dokonce funět do posilovny. To by při mé stávající nadváze přece vůbec neprospělo mým kloubům. Mnohem lepší jsou pravidelné delší procházky a k tomu si ještě jít občas zaplavat.“¨

Lékař má slastně přimhouřené oči a pokyvuje hlavou. Kdybych vytáhla vysokoškolský index, tak by mi tam určitě přistála výborná. Místo toho uslyším krutou otázku: „Tak proč to neděláte?“  Fuj to byla podpásovka.

„Proč, proč, no to je přece jasné,“ běží mi hlavou. „No protože ráda lenoším u telky a praskajícího ohně v krbu. Miluji sladkosti a za vajíčkový chlebíček s majonézou bych vraždila. Taky si dám ráda kvalitní červené vínko. Mohl byste mi laskavě vysvětlit, jak se mám hýbat? Mám tolik práce, že mi na delší procházky prostě nezbývá čas. A do bazénu se v zimě bojím, protože trpím na bolesti uší.  A vůbec pohyb, který není funkční, už roky považuji za zbytečný.“

Místo toho se ale slyším, jak zbaběle říkám. „No jo pane doktore, máte pravdu. Něco s tím, udělám“

Co s tím udělám?

Matně si vzpomínám, že moje osobní váha leží na dně skříně. Dlouho… No, nějak se začít musí. Asi bych si měla do ní koupit novou baterii…

Milé dámy, pokud prožíváte něco podobného, tak vězte, nejste v tom samy!

Ale my nakonec zvítězíme!

 

Vaše Evelína