Vzpomínka na mamku

28.06.2014 21:46

 

Nevím jak vám, ale mě současný způsob léta bez tropického docela vyhovuje. Teploty do 24 stupňů a  občas mráček. Paráda „ Tohle počasí je jako stvořené pro práci na zahrádce,“ říkávala moje mamka a na dlouhé hodiny mizela z našeho mini bytečku v pražském činžáku, kde jsme po rozvodu s tátou bydlely samy. Absolutně jsem ji nechápala. Místo aby šla třeba s kamarádkou do kina, nebo tancovat, tak jela nesmyslně tramvají přes půl Prahy, aby „burlačila“ na svém čtverečku půdy přiděleném v zahrádkářské kolonii. Dokonce kvůli tomu vstoupila do Svazu zahrádkářů, protože jinak to tehdy nešlo. Stanovy byly přísné. Kromě záhonků tam směla mít jen bednu na nářadí, případně skleník. Žádná zahradní chatička, ani posezení pod pergolou, nebo alespoň stoleček se židličkou pod slunečníkem. Nic takového.

A tak mamka sedávala s termoskou  na té jediné povolené bedně a před sluncem ji chránil starý slaměný klobouček. Pěstovala skoro všechno, co se dalo. V jednom rohu si zasadila dokonce i hlavu hroznového vína, které ji připomínalo dětství prožité v Jugoslávii.  Když mu říkala groždě, zněla její srbochorvatština tak měkce.

 Domů se vracívala až pozdě večer, zpočátku jen s mozoly od rýče. Později v průběhu léta obtížená košíky s úrodou. Těšila se na své jahody, které byly mnohem sladší, než ty kupované.  Připadala mi trochu směšně, jak se dmula hrdostí z prvních pěti mrňavých meruněk, které uzrály na jejím jediném útlém ovocném stromku.  Občas přivezla i nějakou mimořádnou trofej. Třeba diplom za největší vypěstovaný kedluben - gigant. Ten mi připadal obzvlášť srandovní. 

Na její naléhání jsem tam párkrát jela s ní. Mamka mi přidělila záhon a ukázala, co je plevel a co ne. Neměla jsem potuchy, co jí na téhle dřině baví. Pletí bylo pro mě čistou a nefalšovanou hrůzou.

Minuty se táhly a začala mě strašně bolet  záda…Zrovna jako právě teď. Musím se na chvíli narovnat a pořádně se protáhnout. A také už konečně přestat s tím nostalgickým lelkováním.  „Milá Evelínko,“ poručila jsem sama sobě. „Vzpomínání na maminku je sice překrásná věc, ale je neděle a počasí je dneska jako stvořené pro práci na zahrádce. A máš toho dneska před sebou ještě hodně. Musíš sesbírat jahody, nakopat na zítřek pár brambor, vyštípat rajčata, zasadit pórek a fazole, rozsadit bazalku. A hlavně to všechno pořádně zalít, protože už zase tři dny nespadla ani kapka a zítra jdeš do práce a na zahradničení nebude čas.“

 

Mami, jestli se na mě seshora díváš tak se určitě spokojeně usmíváš. Za pár měsíců to budou dva roky, cos odešla.. Chci ti jen říct, že tě naprosto chápu a mám tě ráda.

Evelína