To byl, teda den.

21.02.2014 22:30

Zase mám prima zážitek. Už osm let bydlím na venkově. Lesy, louky, rybníky nadosah, zahrádka pár kroků, pohodlné tepláky,  prostě  paráda.  Občas ale musím do města. Ten den jsem jela požádat o výplatu důchodového spoření k příležitosti svých (fuj to je výraz) dožitých 50 narozenin. Tak jsem se hodila mimořádně do gala.

Smetanový značkový svetřík, jednoduché tmavé kalhoty, na krku svou jedinou šňůru pravých perel, ještě přeleštit a nazout klasické lodičky, přidat trochu gelu do účesu, decentní malé líčení, kapku toaletní vody za každé ucho a hurá na to. V bance jsem musela chvíli čekat a dovolila svým myšlenkám, aby se rozběhly, kam se jim zachce.

„Co pro vás mohu udělat?“ vrátil mě do reality zářivý úsměv slečny na přepážce. Jak jí to říct jen a nepoužít tu protivnou číslovku. Ha, mám to. „ Víte, mám u vás důchodově spoření a nedávno jsem oslavila to kulaté jubileum. „Šedesát?“,oslnila mě  svým dokonalým chrupem. Cítila jsem, jak mi celým tělem proudí do hlavy mohutný proud adrenalinu, který doslova vybuchnul napovrch v jediném slovu: „Prosím?“  Nastalo hluboké ticho. „ No já jsem si zrovna říkala, že na svoje roky vypadáte  výborně,“  šlapala dál v rozbitém porcelánu mého  sebevědomí ta nebožačka. „Nechme toho,“ odvětila jsem chladně. „Raději pojďme k věci,“ Důstojně jsem vyplnila a podepsala vše potřebné a odkráčela středem
Už cestou ke dveřím mi ale pomalu začala docházet směšnost celé téhle absurdní situace a začaly mi cukat koutky, to až budu doma vyprávět holkám (sousedky v mém věku), to se zas nasmějeme. Holt život tropí hlouposti a jen ten, kdo se jim umí zasmát, vyhrává. Jaké z toho plyne poučení. Pokud se chcete naučit mít více rády sama sebe, neberte se zase tak vážně...

 

Evelina