Spadla lžička do kafíčka

10.08.2015 15:07

V tomhle vedru se nedá dělat snad nic jiného, než ho trávit s hlavou vystrčenou z vody. A přesně tohle jsem dělala posledních pár dní. Navštívila mě kamarádka, obě jsme měly volno a tak jsme vzaly útokem bazén v nedalekém městečku. Byla to prostě nádhera. Modré nebe, průzračná čistá voda…

Tyhle chvilky opravdu miluju. Plavu si hezky pomalu, vychutnávám každé tempo a přihmouřenýma očima sleduju, jak se slunce odráží v drobných vlnkách. Snažím se správně dýchat. Nádech a výdech do vody, nádech… dopadá na mě nečekaná sprcha, všechny dutiny mám plné vody.

Těsně vedle mě kdosi skočil do vody. Chvilku lapám po dechu a přitom sebou ve vodě smýkám jako zmatený vorvaň, pak konečně získávám ztracenou stabilitu a plavu dál. Po pár metrech cítím úder do pravého boku a z vody se vynoří pestrobarevná nafukovací křidélka. Nenechám si to zkazit, říkám si a posilněna tímto předsevzetím pokračuji.

Cestou do druhého bazénu musím překonat takovou úžinu. Nejde to, je tu totiž ukotvená mladá maminka s malým dítětem nasoukaným do kruhu. Hrají spolu právě napínavou hru Spadla lžička do kafíčka. Žbluňk! Zatímco batole veselé výská, já šlapu vodu a cítím, jak se mi začíná rosit čelo. Hráčky si mě konečně všimnou a udělají mi místo. Za zády opět slyším: Spadla lžička… takže další plavci budou mít stejný problém jako já. V bazénu je jistě sto jiných míst, kde může lžička padat do kafíčka, aniž by omezovala ostatní, to je ale mamince zjevně fuk…

Na dece si s kamarádkou sdělujeme dojmy, má podobné zážitky, jen je z nich rozčarovaná snad ještě o něco víc než já. Proč rodiče berou malé děti do plaveckého bazénu, když mají opodál krásné dvě brouzdaliště? My jim tam přece taky nechodíme kraulovat. Koketujeme chvilku s tím, zda na tuto neúnosnou situaci nemáme upozornit plavčíky. Pak usoudíme, že bychom byly za protivné báby a hodíme to za hlavu.

Konečně je tady pátek a kamarádce dcera přiváží vnoučka Álu. Už se nemůžeme dočkat, až s ním budeme konečně u vody.
Hrajeme Spadla lžička do kafíčka a vesele u toho výskáme, Ála nám ukazuje, jak se umí potápět. Jsme na něj tak pyšné. Nejvíc ze všeho zbožňuje skákání.
Ála to bere s rozběhem a čeká na můj pokyn
„Sakra, zase tady někdo plave!“
Ach jo.

Evelína

 

PS. „Budiž nám ovšem ke cti, že pobyt s kamarádčiným vnoučkem v plaveckém bazénu jsme omezily na minimum a lžička nám do kafíčka nepadala v úžině. A pokud jsme do někoho vrazili, nebo ho postříkali, tak se za to dodatečně omlouváme