Paní na vaření

09.11.2015 18:54

EvelínaV životě jsem už byla lecčíms. A slovy básníka mohu konstatovat, že vším, čím jsem byla, jsem byla ráda. A posledních pár týdnů vedu kroužek vaření na prvním stupni základní školy. A je to – jak dětičky říkají, když se jim něco líbí – prostě hustý! 

Říkají mi většinou křestním jménem, ale v zápalu vaření častěji „pančelko“ nebo, a to se mi moc líbí, “paní kuchařko.“ Na kroužku jich bývá někdy i kolem dvaceti, a tak je to slušný hukot. Téměř všechny neustále chtějí krájet, míchat, strouhat, škrábat. Hlavní didaktická zásada zní: Stále musí něco dělat. Pokud totiž na pár vteřin polevíte, začnou se požďuchovat, hlučet a v nejhorším případě po sobě házet surovinami. A také se hlásí, a to prakticky neustále. 

Dozvídám se všelicos. Někdo chce novou lžíci, nebo jít čůrat, napít se, další mi sděluje, co maminka vařila k obědu... Někdy jsou to učiněné perly. Tak třeba onehdy mi Vojtíšek z 3. B říká.: „Teda pančelko, vy už jste moje čtvrtá paní na vaření a jste ze všech nejstarší“.

No tak jsem jen trošku polkla nasucho a statečně odvětila: „Doufejme, že budu i ze všech nejlepší.“ 

Dobrý byl i nedávno malý Dominik. Poté, co ve spolupráci se mnou vyrobil tvarohový dezert s piškoty a ovocem, mi při odchodu vážně sdělil: „No nebylo to špatné, ale příště bych si představoval něco složitějšího.“ 

Inu budoucí kuchařská hvězda Ale vážně, je to sice náročné (po kroužku mám občas potřebu dát si panáka a hadr na hlavu), ale stojí to za to. Každé ženě, která je doma frustrovaná tím, že ji nikdo v kuchyni neposlouchá a nepomáhá, bych něco podobného doporučila jako speciální terapii. A když nic jiného, přijde úplně na jiné myšlenky. 

Srdečně zdraví 

Vaše Evelína