Předvánoční zamyšlení

16.12.2015 18:04

 

Jak to před Vánoci bývá, rozhodla jsem poklidit svůj příbytek. Začala jsem velkým balením kočičí podestýlky. 

Leželo hned u dveří, kde mi při posledním nákupu došly síly a já o ten objemný pytel několik dní zakopávala. Čapla jsem ho a vyrazila s ním ke zvířecí skříňce. V půlce cesty jsem ucítila, že je něco špatně.

Ohlédla jsem se. „Výborně!“, ocenila jsem svůj výkon při pohledu na cestičku plnou drobných kamínků. V pytli byla díra. Zřejmě práce mých zvířecích miláčků, kteří se mylně domnívali, že uvnitř je něco k jídlu. Vzala jsem koště a začala tu spoušť zametat.

Co se ale nestalo. V pracovním zápalu  se mi podařilo převrhnout velkou psí misku s vodou. Ta se rozlila do všech stran. Odhodila jsem koště a popadla mop. Alespoň budu mít nejen důkladně zameteno, ale i pěkně vytřeno, prolétla mi hlavou myšlenka jak vystřižená z brožurky o pozitivním myšlení…

Byla jsem na sebe pyšná. Zbývalo ještě odklidit ten děravý pytel kočičích šutrů, ležící stále na podlaze. Našla jsem igelitovou tašku a opatrně ho do něj přemístila. Šlo to hladce. Zvedla jsem igelitku a opět zamířila ke skřínce. Po pár krocích jsem si uvědomila povědomé křupání. Zní to neuvěřitelně, ale v igelitce zřejmě byla také díra. Jenže drobné kamínky se tentokrát rozutíkaly po čerstvě vytřené, tedy mokré podlaze.

Co s tím? Zamést se to nedá, vytřít taky ne… Je čas udělat si pauzu.

Dokřupala jsem ke kuchyňské lince, uvařila si kávu a  s ní jsem překřupala k sedačce, načechrala si polštářek a pustila seriál. Kocour se mi stočil u hlavy, psíci v nohách a bylo nám fajn.

A tak mě napadá. S předvánočním úklidem to fakt nepřehánějte. Vánoce opravdu nejsou o nablýskaných oknech a vydrhnutých podlahách. Jsou o lásce, rodině, o naší sounáležitosti s našimi blízkými…

A to jsou hodnoty, které se nedají jen tak před Štědrým dnem vytáhnout z šuplíku a přepucovat saponátem…
Buďme spolu často, buďme spolu rádi…

Příjemné adventní dny přeje
Evelína