O létu a puntíkatých kalhotkách…

18.05.2015 11:37

Tuhle jsme se sešli na prvním letošním grilování. Muži se točili kolem grilu a my ženy středního věku jsme si povídaly o všem možném. Hlavně o dětech, co vyváděly, když byly malé... a tak.

Hodně jsme se u toho nasmály. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby některé hrdinky příběhů – nyní již dospělé a se svými partnery – neseděly mezi námi a při některých historkách jim mírně nerůžověly ušní lalůčky.
I když dlužno dodat, že naštěstí žádné z těch barvitě líčených obrazů z minulosti nepřekročily obecnou hranici vkusu.

To já takové štěstí nemněla, napadlo mě při vzpomínce na oblíbenou historku mé maminky. Byla o tom, jak jsem se jí ztratila u počernického rybníka. Nechala tehdy celá vyděšená na koupališti vyhlásit, že se hledá tříletá holčička v bílých plavečkách s černými puntíky.

Nejdříve se prý našly moje puntíkaté kalhotky vlající na rákosí a teprve o něco později konečně i já.  Zatímco moje maminka pokaždé při tomto vyprávění znovu prožívala hrůzu těch okamžiků, zbytek společnosti se bavil představou mé maličkosti, kterak bez kalhotek pobíhá kolem rybníka. 

A já tiše trpěla. Mnohokrát… Protože vysvlečené puntíkaté kalhotky k mé neradosti nechyběly snad na žádné rodinné sešlosti až do mého zralého věku. 

Možná také máte nějakou podobnou zkušenost. Dospělé dámy přímo milují vyprávění o tom, jaká byla rozkošná „baculatá růžová miminka samý faldíček“.

Plnoletí synové před objekty svých citů ve společnosti zase ocení například pyšné líčení svých matek, jaké nezměrné štěstí se jich zmocnilo, když se poprvé v osmnácti měsících sami vyčůrali do záchůdku.

A tak apeluji na své vrstevnice. Mílovými kroky se blíží léto, které přeje rodinnému setkávání všeho druhu. Než se pustíte před svými dospělými dětmi do vytahování podobných sugestivních obrázků z minulosti, vzpomeňte si na újmu, kterou mně způsobily puntíkaté kalhotky…

Zkuste si také představit sebe samu na jejich místě…

A važte slova.

Léto budiž pochváleno!

Vaše
Evelína