Nenechali jsme ji odejít

24.07.2014 11:58

Tajemmná Marilyn

Trávila jsem víkend se starší sestrou Ivou u jejího kamaráda Evžena. Neznala ho dlouho. Byl zvláštní, měl tmavé uhrančivé oči a vyprávěl nám o vyvolávání duchů, do kterého prý ho zasvětila babička, která dříve žila v tomto domě.

Měly jsme z toho nejdřív velkou legraci a dobře jsme se bavily. Přemlouvaly jsme ho, že to také zkusíme, ale on nechtěl. Otevřely jsme si víno a začaly jsme se s Ivou dohadovat, koho pozveme. Sestra, která má slabost na staré filmy, navrhla Marilyn Monroe. Tak dobrá, souhlasí nakonec překvapivě Evžen, ale upozornil nás, že to musíme myslet vážně,  jinak to nemá smysl.

Přivolali jsme ji...

Smích nás pomalu přešel, všechno jsme připravili. Evžen zhasnul, sedli jsme si kolem stolu tak abychom se dotýkali rukama. Jediným osvětlením byl v tu chvíli svit měsíce. Jsi tu? Zeptal se tiše. Vzápětí se ozvala rána vedle v pokoji. Sestra okamžitě vyskočila, rozsvítila  a šla se podívat. V sousedním pokoji spadl flakon s jejím parfémem, který měla uložený na nočním stolku.

Domnívaly jsme se, že kamarád to na nás jen nastražil, protože nás chtěl jen vystrašit. Prohlížely jsem všechno, hledali jsme nějakou niť, za kterou tahal,  cokoliv, nenašly jsme ale nic. Kamarád se tvářil vážně. To není dobře, že se tohle stalo. Přivolali jsme ji, ale nenechali jí v klidu odejít, řekl ponuře.

Vůně parfému

Ráno jsme se všichni sešli u snídaně nevyspalí a vystrašení. Každý měl svou zvláštní historku... Mně se v noci v pokoji otevřela sama od sebe skříň. Těch pár věcí, které jsem si tam večer pověsila jsem našla ráno spadané z ramínek. Sestra se nemohla zbavit pocitu, že ji někdo ve tmě neustále pozoroval. V jednu chvíli jako by cítila, že ji přes tvář přejela kus jemné látky a ucítila silně vůni svého parfému. Kdykoliv ale  rozsvítila, byl pokoj prázdný. Třásla se hrůzou. Kamarád nás mlčky poslouchal a pak jen znovu opakoval: Já jsem říkal, že se to nemělo stát. Nenechali jsme ji odejít, to není dobré. Evženův dům jsme tehdy opouštěly rády a těšily se domů do bezpečí.

Sestra, která bydlí sama v malém domku na předměstí, mi volala druhý den večer. Hlas se jí třásl strachem. Něco se zase dělo. Tentokrát ale děsivě u ní doma. Uprostřed noci ji opět probudila rána. Parfém, který si opatrně uložila na toaletní stolek, zase ležel na zemi. I když nebyl otevřený ani rozbitý,  ložnice byla plná jeho vůně. V jednu chvíli by prý přísahala, že dokonce zřetelně slyšela něčí dech. Byla na umření hrůzou, vstala v postele vzala  instinktivně tu lahvičku s parfémem a  vyhodila ji z okna, nejdál jak to jenom dokázala. Pak ještě uslyšela kroky pod oknem, doprovázelo je jemné vrzání,  jako by někdo lehce našlapoval ve střepech. Běžela k oknu, ale nikdo tam nebyl. Pak to konečně utichlo. Ať už to byla Marilynn, nebo cokoliv jiného, už to nikdy nevrátilo.

Eva