Mají, co chtěli…

31.03.2014 12:08

 

deník EvelínyKamarádka mi včera poslala celkem zajímavý postřeh z obchodní firmy, ve které pracuje. Mezi jejich  pětapadesátiletým šéfem, a jeho dvacetiletou asistentkou přeskočila jiskra a byla z toho láska jako trám. Po několika měsících, po té co on doma ukončil své formální a citově vyprahlé pětadvacetileté manželství, se vzali.

O té dívence ale nelze prvoplánově tvrdit, že by byla nějaká vypočítavá zlatokopka. Je na ní prý vidět, že ho má doopravdy ráda. Může na něm oči nechat, je pro ní nejen partnerem ale i vzorem, autoritou….Ale má to háček, čím déle jsou spolu je na obou vidět, jak s novou životní situací v každodenním obyčejném životě zápasí.

Zatímco šéf stále častěji obléká mladistvé neformální sportovní oblečení. Ona, aby ho dostatečně reprezentovala, prodloužila sukně a začala se orientovat na decentní poněkud usedlejší módu. Postupně se z ní stává sice pohledná a elegantní, ale stará mladá.

Nedávno se navíc  svěřila, že jim to už neklape tak skvěle jako dřív. Stále větším problémem je totiž jejich společně trávený volný čas. Ve společnosti přátel, s nimiž manžel už řadu let jezdí v létě na kola a v zimě na hory, se necítí příliš dobře. Baví se většinou o věcech, kterým buď moc nerozumí a nebo jí příliš nezajímají. Oni řeší práci, investice, zdraví, vnoučata, Vzpomínají na společně strávené chvíle a zážitky, u kterých nebyla, protože v té době ještě navštěvovala mateřskou školku. Ona by se asi jako každá dvacítka raději šla bavit, nebo vyrazila na nákupy. Na druhou stranu její přátelé - vrstevníci, jsou zase tabu pro něj. Mluví o nich jako o puberťácích a vyhýbá se jim na sto honů. Společné štěstí začíná mít povážlivé trhliny

Lítost tady není místě, oba mají, co chtěli.  I když si to asi představovali jinak. Prostě každý líc má i svůj rub. Škoda jen, že rozum se srdcem se tak často nedokáží dohodnout

Evelína