Letní zrcadlení

03.08.2014 00:10

 

Z deníku Evelíny,  Letní zrcadleníByl to tenkrát takový hezký, slunečný den a já jsem měla v poledne rande v Praze před Strojimportem (Pro mladší ročníky, je to ta prosklená budova na křižovatce ulic Černokostelecké a Želivského). Přišla jsem dřív.

Všimla jsem si, že budova je obložena černým sklem, ve kterém se krásně odrážela celá moje silueta. Jako v zrcadle. A tak jsem se rozhodla těch pár minut využít k zušlechtění svého zevnějšku. Nejdříve jsem si načechrala vlasy a stříkla si za každé ucho trochu parfému. Přepudrovala jsem si nos,  pak jsem vytáhla rtěnku, přimalovala si pusu a k tomu přidala pár obvyklých grimas, jako špulení, úsměv a nakonec i vyplazený jazyk. Pak jsem viditelně zatáhla břicho a ještě jednou jsem se prohlédla ze všech stran. S výsledkem jsem byla celkem spokojená. Jen jsem si všimla, že se mi udělal takový, sice drobný, ale nepěkný faldík na punčocháčích. A tak jsem si plivla do dlaní a pomalu si začala silon rovnat od kotníků až ke stehnu.Nejdřív jednu nohavičku a pak pomalu i tu druhou. A jak jsem tak přitom stála v mírném předklonu zdálo se mi, jako by se za tím černým sklem cosi pohnulo. Zaostřila jsem oči nejvíce, jak mi to jen šlo.

A najednou jsem to uviděla. Několik desítek očí upřeně  hledících na mě. Ti lidé seděli u stolů a jedli. Došlo mi to, že za sklem je závodní jídelna. Hlavou mi běžel film složený z jednotlivých sekvencí toho, co jsem tady ještě před pár minutami vyváděla. Ze žaludku směrem do hlavy mi vystřelil silný tlak, začaly mi hořet tváře a cítila jsem jak mi na celém těle v stékají krůpěje potu.  Bylo mi jasné, že takhle mě můj nový objev nesmí vidět. Myšlenku, že možná i on seděl v té jídelně, jsem raději zaplašila. Z rande nebylo nic, utekla jsem.

Proč jsem si dnes zrovna na tohle vzpomněla? Je to jednoduché. Sedím si tahle ve své oblíbené čínské restauraci v Berouně a koukám ven prosklenou stěnou potaženou tmavou protisluneční fólií. Najednou ke sklu přistoupí děvče, začne si čechrat vlasy, přejede si jazykem rty a začne si upravovat ramínka od podprsenky. Podívám se kolem sebe, všechny oči jsou dychtivě upřené jen a jen na ni. Lidé se smějí. Všichni i Asiat za barem. Jen já ne. Vím proč. Najednou přijede autobus, děvče do něj naskočí a odjíždí. Uleví se mi. Tentokrát to dobře dopadlo. Co oči nevidí, srdce nebolí.

A tak pozor, milé dámy, nepovažujte všechno, co odráží váš obraz za zrcadlo. Nikdy nevíte, kdo sedí za ním.

Evelína