Lekce správné výslovnosti

30.08.2014 12:13

Nedávno mě jedna přítelkyně svou historkou ze života dohnala až k slzám. Podotýkám, že to rozhodně nebyly slzy smutkem. ale posuďte samy:

Jako pozorná matka si totiž před časem všimla, že si její šestiletý synek trošičku „flape“ na jazyk. Vzhledem k tomu, že jde za rok do první třídy, nechtěla, aby se stal terčem posměšků svých spolužáků.

Rozhodla se proto nic nezanedbat a objednat ho včas k logopedovi. K tomu ale, jak se dozvěděla, potřebovala nejdříve doporučení od místně příslušného praktického dětského lékaře.

A tak se za ním vypravila. Za stolem v ordinaci seděla žena středního věku v bílém plášti a se silnými brýlemi.

Když jí stručně vysvětlila, o co jí vlastně jde, paní doktorka se nadechla a s dikcí kulometu spustila: „ No to je toho, tak fi proftě chvapec trofku flape na jazyk. No a co? Vy toho naděuáte. Dyk je mu teprve feft, je efte mauvej, to fe pfece čafem fpravi. To je fakt ftrafny, co ty vodiče dnefka fechno chtějí. Voni chtěji, aby ty jejich dětičky od mauvicka krafně mijuvily, aby měuvy rovný bíuví zuby, aby měuvy čiftou pveť, profte aby byuvy naprofto dokonauvé. Ale to pvece nejde!“

Muselo být nesmírně těžké v průběhu tohoto monologu paní doktorky zachovat vážnou tvář a totálně se neodbourat. Ale co matka neudělá pro své dítě, že?

Ona to dokázala a to doporučení získala.

Gratuluji Moni! Jsem na tebe hrdá.

Co dodat?

U paní doktorky se to zjevně „čafem nefpraviuo“. Škoda, že v dětství neměla ve své blízkosti někoho stejně důsledného, jako je moje přítelkyně.

Evelína