Jak správně natírat?

16.03.2016 13:12

Deník EvelínyObčas mě popadne touha něco zrenovovat. Třeba natřít. Ale mám smůlu. Vždy narazím na nějaký starý tlustý nátěr lajdácky vyvedený ve čtyřech vrstvách. Nevím, co s tím,  nadávám a nakonec to vzdám. Až nedávno.

Opět jsem stála před dveřmi a v odřeninách a prasklinách na mě vesele vykukovaly hned tři barvy emajlu. Nejstarší hnědou kdosi přetřel na béžovou, která se záhy ukryla pod podivně vězeňsky šedivou. Fuj. Tak to nenechám. Dveře budou hezky čistě bílé.

Ale tentokrát to udělám poctivě a pořádně, řekla jsem si, a vydala se do nejbližšího hobby marketu. Rotační bruska na odstranění starých nátěrů stála v akcii cirka 1400 Kč. Náhradní brusné kotouče deset kusů 140 a speciální barva na dveře asi 750 Kč. Štětce, ředidlo, dřevotmel, sečteno podtrženo, odcházela jsem o zhruba 2700 Kč chudší, ale plná elánu a odhodlání. Ale bude to hezké, chlácholila jsem srdce krvácející z té útraty.

Nastal Den D. Bruska se tak statečně zaryla do sbírky nátěrů, že místy odhalila zcela původní dřevěný podklad. Paráda. Odpadl zcela sjetý první brusný kotouč. No co, mám jich přece ještě devět.

Těch devět mi vystačilo asi na tři hodiny práce, během kterých se mi podařilo z obou stran jakž takž očistit jedny z pětice dveří.

Popadla mě panika. Začala jsem raději natírat. Nešlo to, na obroušených dveřích s různobarevným podkladem bílá nedostatečně kryla a tam, kde bruska zajela silněji, se objevovaly nerovnosti. Musela jsem nátěr třikrát opakovat, aby to alespoň trošku vypadalo.

Po celkem šesti hodinách práce na jediných dveřích mi začala docházet nejen bílá barva, ale i trpělivost.

A mě napadla taková, no přiznám se bez mučení, prasárnička. Co kdybych tady vedle jen na kousíčku, zkusila natřít tu bílou, ale jen tak brutálně bez broušení jako čtvrtou vrstvu na tu hnusnou šedivou. Je to sice humus. Brrr.

Ale, zkusila jsem to.

Asi víte, jak to dopadlo.

Už vím, proč jsou nátěry téměř vždy vyvedeny ve třech, čtyřech i více vrstvách…

Na nikoho se nezlobím a nikomu nenadávám do lajdáků. Tak to prostě je a vždy bude. A ani já to nezměním.

 

Evelína