Jak se kupuje trouba, aneb kdo dostane na holou?

26.01.2015 00:34

Denik EvelinyV životě většiny žen přijde jednoho dne čas, kdy nás nová multifunkční trouba potěší více než značkový elegantní kostýmek či černé krajkové prádlo. Možná je to proto, že si konečně upřímně přiznáme, že trávíme více času v kuchyni, než při erotických hrátkách a ve společnosti.

Já a většina mých kamarádek – vrstevnic,  máme v tomto ohledu už dávno naprosto jasno.
Kupovat si nový spotřebič ve zralém věku je prostě velká radost. Po všech těch letech minulých protkaných mnoha cestami pokusů a omylů  totiž už máme bohaté zkušenosti a máme tudíž naprosto jasno v tom, co opravdu chceme a co nikoliv. Víme také, že nejsme tak bohaté, abychom si kupovaly levné věci a jsme mnohdy ochotné  si připlatit za kvalitu.

Mohlo by se tedy zdát, že není nic jednoduššího, než zajít do nejbližšího obchodu a prostě si tu svoji novou krásnou, šikovnou, prostě jedním slovem vymazlenou troubu koupit. Omyl.

Potvrdí to moje kolegyně Milena. Nedávno se totiž ocitla právě v této situaci, když navštívila v doprovodu svého muže jistý známý obchod a vysvětlila prodavačce celkem podrobně a srozumitelně jakou troubu si hodlá zakoupit. Ale nastal nečekaný problém.
Prodávající slečna totiž o její budoucí troubě evidentně měla představu zcela jinou. Poprvé to silně zajiskřilo při diskusi o nutnosti samočistící funkce trouby, která patřila k Mileniným klíčovým prioritám, přes které nejede vlak.

 „Ale to přece ale není tak důležité, to nepotřebujete,“ vzala fešná prodavačka tuto funkci štítivě do svých nalakovaných prstíčků a odhodila ji pryč. “Stačí jen občas tu troubu setřít vlhkým hadříkem, že?“ cvrlikala dál a při tom obdařila širokoúhlým úsměvem jejího muže, který  sice poněkud rozpačitě, ale nakonec souhlasně pokývnul hlavou. V Mileně pomalu začaly doutnat saze: „Ten pán, co mě doprovází, nebude určitě tu troubu vůbec používat, takže jeho názor je zde zcela irelevantní,“ ukončila výběr stroze Milena a rozhodla se osvěžit nákupem varné desky. 

I v jejím výběru měla zcela jasno. Žel, opět na narozdíl od slečny prodavačky. „Tady bych vám jednoznačně doporučila zde tuto indukční. Je moderní, prostě báječná,“ tetelil se blahem ten ďábel v andělském rouše. „Ale to nepřichází do úvahy, nechci kupovat nové nádobí,“ kontrovala Milena.
„No a co, určitě máte doma samé staré hrnce a tak si prostě koupíte nové,“ usmála se tak sladce, že všem přihlížejícím rozbolely zuby. A v mé kolegyni dosud jen doutnající saze se rozhořely jasným plamenem.  Pomalu velice artikulovaně pravila: „A vy jste byla u nás doma, že tak přesně víte, jaké mám nádobí?“

Tehdy jí prý manžel vzal velmi opatrně za ruku a odvedl  z obchodu. Věděl, že od výbuchu rovnajícímu se minimálně Vesuvu je dělí sotva pár vteřin…
Nakonec to dobře dopadlo. Tedy dobře. Milena stále nemá novou troubu ani varnou desku. Ale slečna prodavačka by zasloužila na holou.  Dobrá rada na závěr, pokud  to náhodou chcete udělat, neberte sebou manžela. Něco mi říká, že by se mu to mohlo líbit…Haha…

Evelína