Jak na ně?

13.04.2014 16:34

Volají stále, ráno, v poledne i večer. Dokonce i o víkendu. Prostě v každou, i v tu nejméně vhodnou chvíli._ _Konečně mám volno a mohu si přispat. Příklad: V 8.30 ráno vyzvání mobil tak urputně, že mě to vytáhne z postele. Ospalá se ploužím do obýváku, beru telefon a slyším  švitořit mladý a  odpočatý hlas. „ Dobrý den, můžeme Vás poprosit o krátký monitorovaný rozhovor?" Zpočátku jsem byla slušná, nechala jsem si vysvětlit nabídku a pak jsem se ji pokusila ve vší slušnosti odmítnout. Opět příklad: 

„Co byste tomu řekla, že bychom vám poslali na účet 100 000 Kč? Není to úžasné?"

Moje odpověď: „Ne". 

„Peníze můžete začít čerpat okamžitě....

„Ale já je nepotřebuji", snažím se.

„Prvních 50 dní to máte bezúročně," vrčí kolovrátek.

„Ale já si nechci půjčovat!" slyším se jak zvyšuji hlas a zavěšuji.

Den se sejde se dnem a telefon vyzvání zas. Tentokrát se školený telefonista zajímá jestli se holím.

„Ne, děkuji, já se zásadně neholím, nikdy a  nikde," říkám tvrdě. Není to sice pravda, ale je to jediná možnost, jak hovor zkrátit.

„ Hmm. Ale to nevadí, tak co třeba vaše dcerka?"

„Nemám dcerku," cedím skrze zuby.

„ A  co třeba pan manžel?"

„Nemám manžela:," slyším opět svůj silný hlas jak končí rozhovor..

 Je to fakt peklo, ale nedávno jsme se na večírku sešly s kamarádkami a přišly jsme na následující fintu:

Zvoní telefon: „Můžeme Vás poprosit o krátký monitorovaný rozhovor?" 

„Co nabízíte?"

„Omega 3. Unikátní  složení..."

„Úžasné, voláte jako na zavolanou. Přesně to potřebuji. Pošlete mi to na adresu: Praha 8, Bohnice. Psychitrická léčebna, uzavřený pavilon č. 27."

Funguje to. Zavěsili a  je boží  klid...

Evelína