Jak jsem šla vysypat odpadky…

21.06.2014 17:28

Kamarádka Mirka, která pravidelně čte moje sloupky, mi nedávno napsala. „Ty máš teda věci. Ty snad něco zažiješ, i když jdeš vysypat odpadky!“

To mě donutilo zapřemýšlet. A skutečně vážení přátelé: Bingo! Je to tam! Jen jsem musela ve svém deníčku zalistovat o devět let zpátky.

Právě tehdy  jsem se rozhodla vyměnit Prahu za venkov. Najala jsem si realitní kancelář, aby můj  byt v paneláku nabídla k pronájmu. Sbalila jsem posledních pár věcí a rozhodla se tady naposledy přespat. Večer probíhal standardně. Večeře, televize, sprcha, postel. Těsně před usnutím,  mě začaly hlodat pochybnosti, jestli jsem řádně uzamkla auto. A protože oktávie, zejména na nočních setmělých sídlištích přitahují zloděje jako med vosy, řekla jsem si, že bude přeci jen lepší ho jít pro jistotu zkontrolovat. A aby se cesta ven rentovala, vzala jsem s sebou  pár připravených tašek s tříděným odpadem.

Šlo to ráz na ráz. Papír. Lup ho tam. Sklo. Lup ho tam.  Plasty. Lup je tam. Poslední objemná taška zmizela v útrobách kontejneru. A spolu s ní, ovšem, i moje klíče. Opotila jsem se. Prekérní situace. Nedá se nic dělat, postavila jsem se k problému čelem, musím je najít.

A tak, když nikdo nebyl na dohled, vnořila jsem horní část těla až po pás do kontejneru. Připadala jsem si jako potápěč. Až na třetí pokus jsem konečně svazek nahmatala. Když jsem se vynořila zpět, šel zrovna kolem soused se psem. Koukal na mě sice trošku divně, ale to jsem hodila za hlavu.

Hlavně, že auto bylo řádně zamčené a tudíž vše mohlo skončit happyendem.

Jenže neskončilo. V ruce jsem sice měla klíče od auta, ale něco nehrálo. Došlo mi to záhy. Klíče od bytu zůstaly zabouchnuté uvnitř. Babo raď, co s tím?

Nakonec jsem nevymyslela nic lepšího, než sednout do auta a vyrazit za mamkou na chalupu. Tak jak jsem byla, v noční košili s medvídkem, bez peněz a bez dokladů. Dopravní policie mě naštěstí nezastavila. Můj anděl strážný byl zase jednou zpocený až na zádech

Ráno jsem zavolala do realitky, aby v mém bytě pozhasínali, vypnuli televizi a zamkli.

A tak se také stalo. Ještě, že jsem si na sporáku neohřívala jídlo, nebo si nenapouštěla vanu.

Jsem vlastně docela klikař.

„Takže milá Mirko, máš pravdu. Já fakt nemůžu jít ani vysypat odpadky!“

Evelína