Jak jsem se potkala s Morganem Freemanem

14.06.2015 23:33

Rozhodla jsem se vystoupit definitivně ze svého stínu a stát se filmovou a televizní herečkou. A usmálo se na mě štěstí. Dostala jsem roli v právě natáčeném americkém seriálu The Legends.

No, nebyla to zrovna role hlavní, ale nějak se začít musí. Ztvárnila jsem cestující na nádraží spolu asi se dvěma stovkami kolegů a kolegyň. Pravda je, že někteří hráli i policisty a železničáře. Točilo se v O2 Areně, jejíž část filmaři pomocí důmyslných kulis a nápisů proměnili v nádražní halu, zřejmě kdesi v Anglii.

Takové natáčení se pěkně vleče. Nejdříve si všichni účinkující vyplňují papíry. Pak se řeší make-up a kostýmy a na všechno se při tomto množství lidí čeká a čeká...  A tak v menší skupince u stolu sedíme a sedíme a přitom se čím dál víc nudíme. Najednou si k nám přisedne muž tmavé pleti v civilu a my ztuhneme.

Je to  ŽIVÝ americký herec Morgan Freeman!

Tiše na něj zíráme a zvažujeme, jestli bychom se s ním neměli vyfotit, nebo si říct o autogram. Vteřiny plynou pomalu a vzduch by se dal krájet: „Ale to je blbost, to nemůže být on, přece by si jen tak nešel sednout mezi komparzisty,“ slyším se, jak konečně protrhávám to ticho. Ale nesouhlas s mým tvrzením je přímo hmatatelný. „A taky je mladší,“ přitvrzuji. Marně. „A taky menší!“ Zase nic. A pak mě napadá spásný argument: „Hlavně se pořádně podívejte, vždyť nemá na tvářích ty typické velké černé pihy!“ Poprvé zaznamenávám vlažný bod. 

A pak události naberou spád. Dušan – náš drsný koordinátor komparzistů –  zavelí nástup na plac. A my se musíme soustředit a plně vžít do svých rolí. Já se třeba jako cestující na povel režie v angličtině: „ Ekšn!“  dramaticky vydávám spěšnou chůzí směrem vlevo nádražní halou. A to se zhruba dvacetkrát opakuje. Pak je krátká pauza a točí se druhá scéna. Turnikety a bezpečnostní rámy v O2 Aréně spolu s nápisy ve francouzštině tentokrát vytvářejí přesvědčivou iluzi letiště kdesi v zemi galského kohouta.

Asi za hodinu se ozve cosi v angličtině a všichni začnou tleskat. Je konec a jenom něco málo po půlnoci. Super. Jde se pro potvrzení komparzního lístku, pro bagetu, tatranku a hurá domů. Jako všichni, spěchám.

Když tu ho uvidím. Náš Morgan Freeman v oranžové vestě železničáře míří do stejné fronty jako já.

Měla jsem pravdu. Byl mu sice tak strašně moc podobný, že by mu mohl z fleku dělat dubléra, ale nebyl to on.

Škoda.

Vlastně bych tentokrát byla mnohem a mnohem radši, kdybych se mýlila…

 

Loučí se

Vaše herečka

Evelína