Jak jsem nespáchala zločin

14.10.2015 11:55

Byla jsem opravdu moc a moc ráda. Úleva rozlévající se celým mým tělem byla orgasticky nespoutaná. Vždyť stačilo tak málo a spáchala jsem trestný čin.

Nedávno jsem se v souvislosti s koupí jisté nemovitost stala tak trochu neplánovaně i majitelkou řadové garáže nacházející se poněkud bokem. Jasně, že jsem věděla přesně, kde je. Jasně, že jsem v ní byla a mohla si ji pořádně prohlédnout. Jasně, že jsem v den předání od ní převzala klíče.

Jenže uběhlo pár týdnů a já si tam potřebovala odložit nějaký starší nábytek. A zase jsem tam stála a tupě zírala na řadu garáží, které byly jedna jako druhá. Ošuntělá hnědá vrata, obyčejné patentní zámky. Tak, kterápak jsi moje, ta druhá zprava, nebo ta třetí?
Inu, co hlava zapomněla, to klíč vyjeví. Jenže… Nevyjevil. Ani do jednoho zámku nepasoval. Asi jsem měla špatný. To je mi tedy záhada. No nic, poprosím souseda, zámek vyměníme a bude to v pořádku, honilo se mi hlavou. Jenže kterápak je ta moje mrška jedna garážová?

No jasně, že jsem si mohla vyhledat výpis z katastru nemovitostí a nahlédnout do katastrální mapy. Mně ale připadalo jednodušší vznést formou SMS dotaz na bývalého majitele. Odpověď přišla v několika sekundách: „Třetí zprava.“ Se sousedem jsem se dohodla a zámek koupila. Nic nebránilo tomu dát vše do pořádku. Jenom toho času se mi nedostávalo.

Další návštěva garáže se konala před pár dny, a to s odhadcem nemovitostí… Bez váhání jsem přistoupila k třetí zprava a… ztuhla jsem. Moje garáž měla zbrusu nová vrata s moderním masivním dozickým zámkem. Orosilo se mi čelo a rozbušilo srdce. No to je kolosální drzost. Někdo se nejen vloupal do mého majetku, ale dokonce mi i tímto brutálním a zcela nestoudným způsobem brání v jeho užívání. Bojovně jsem se otočila na odhadce. Ten stál u vedlejších ošuntělých vrat, druhých zprava a něco si tam měřil a zapisoval. On totiž na rozdíl ode mě nahlédl do katastrální mapy a šel najisto.

Došlo mi to. Bývalý majitel se spletl. Snad proto, že garáž léta sám neužíval a jen pronajímal. Při představě co všechno se mohlo stát se moje bušící srdce pro změnu na okamžik zcela zastavilo.
Jako ve snu se mi hlavou promítaly děsivé obrazy, jak se sousedem odvrtáváme zámek, pak záblesky policejních majáků, chlad nasazených želízek a slzy deroucí se do očí doprovázené koktáním. „Já jsem myslela, já jsem nechtěla…“

Jste v pořádku, paní?“ vrátil mě do reality hlas odhadce nemovitostí.
„Jistě.“ odtušila jsem. „Mám jen takový menší problém, nemohu najít správný klíč.“
„Nevadí, vnější míry budou postačující…“
„To jsem ráda,“ můj hlas zněl velice spokojeně. „Byla jsem opravdu moc a moc ráda. Úleva rozlévající se celým mým tělem byla orgasticky nespoutaná.

Vždyť stačilo tak málo a spáchala jsem zločin.
Uff…

Evelína

Ilustrační foto: redakce