Co s čokoládou? Do šrotu!

25.10.2014 22:27

Deník Evelny: Co s čokoládouTaké občas zatoužíte obdarovat své blízké něčím vskutku originálním a veselým? Pak určitě víte, že vůbec není snadné něco takového sehnat. Pokud ovšem nepočítám šílenosti, které nabízejí tzv. zážitkové agentury. Nic tedy proti gustu, ale kdybych já našla pod stromečkem například poukaz na seskok padákem, nebo bungee jump - zřejmě bych to oplakala. S umělou tarantulí ani  prdícím polštářkem už terno také dávno neuděláte. Tak co vybrat?

I já jsem nedávno v mém oblíbeném Berouně brouzdala tržištěm a propadala zoufalství, že je tohle zadání zřejmě již naprosto nesplnitelné. Když tu mi padl do oka nevelký stánek, kolem kterého byl velký chumel lidí.  Na pultě byly na dřevěných pilinách vystavené různé kousky starého nářadí a kovového instalačního materiálu. Rezavé kleště, kohoutky, trubky, závitnice s matkami, šroubováky, dokonce i jeden  hasák a stará litinová žehlička. Jen ty cenovky u těch muzeálních kousků byly poněkud nepřiměřené, částky jako 99, 189, 250 i více Kč nebyly výjimkou.

Zařadila jsem se mezi čumily a začala zboží vizuálně zkoumat. Stačila chvilka a pochopila jsem. Byla to jen krásná a téměř dokonalá iluze, vtipný a opravdu originální nápad. Všechno to totiž  byla ruční výroba z pravé a nefalšované čokolády, které rezavou patinu dodávalo kakao. Lidé se zastavovali, usmívali, vybírali a nakupovali, muži i ženy.  Jenom jeden velice starý muž v šusťákové bundě t.č zřejmě bez domova stojící opodál to celé naprosto nechápal a byl zjevně velice rozhořčen. „Že se nestydíte to prodávat, do šrotu s tím,“ volal a mával při tom zlostně holí. A lidé se tomu smáli a nakupovali ještě víc.

I já jsem si pro přátele koupila pár menších kousků a odcházela jsem domů s moc dobrým pocitem.  I když se někdy může zdát, že všechno už bylo vymyšleno a vyrobeno, že přijít s něčím novým je takřka nemožné, není to zjevně pravda. Lidská mysl a zlaté české ruce ještě stále dokáží překvapit. A to je fajn. Nemyslíte?

Evelína