Chcete si pořídit čtyřnohého kámoše?

18.01.2015 22:28

Z deníku EvelínyMít psa je něco, co se nedá vyprávět, ale musí se prožít. Je to spolehlivý životní parťák, který vás miluje bez výhrad a dává tudíž vašemu život zcela nový a naprosto báječný rozměr. Ale jako většina věcí v životě, není to zadarmo. Snad i proto se v těchto dnech plní psí útulky…

Mezi lidmi ale naštěstí žijí prazvláštní podivíni. Jak je poznáte? Dveře vám přijdou otevřít obutí do dvou levých (případně pravých) pantoflí, z nichž každá je jiné barvy i vzoru. V očích mají takový zvláštní tik a okamžitě vám odeberou vaši venkovní obuv a uloží ji na nejvyšší místo v místnosti. Pak se otevřou dveře a z nich se vyřítí malá chlupatá koule, která vesele vyskočí do výšky 1,70 m, oblízne vás a následně se z celé té radosti počůrá na kobereček v předsíni.

Takže vítejte u mě doma. Jedním z těch podivínů jsem totiž já. Mou domácnost se mnou sdílí vedle dvou dospělých pejsků i jedno štěně –devítiměsíční fenka Pepina.

Byla takovým půvabným, heboučkým a miloučkým tvorečkem, ovšem do doby, než jí narostly zoubky. V následujících měsících začala kousat do všeho, co jsem před ní neschovala, nezamkla do skříní, eventuelně nepřilepila na strop. Od počátku byly pro ni největší lahůdkou boty. Spolehlivě si vždy vybrala mé nejoblíbenější a nejdražší. Zajímavé ovšem je, že ji většinou z páru iritovala jen jedna.

Dále ji zajímaly a stále zajímají lopatky a smetáčky, polštářky, knížky, propisovačky, kabely, nabíječky a víceméně všechny věci, které jí přijdou do cesty. To je prý u štěňat běžné.

Moje Pepina  k tomu navíc miluje zipy, které kouše tak usilovně, až z nich zbudou jen dlouhé kudrnaté drátky. A tak v současné době nemám ani jedinou mikinu, která by se dala zapnout. Nemá cenu ji za to trestat, protože to všechno vlastně je moje vina. Nechala jsem  totiž tyhle věci v jejím dosahu a bez dozoru, tedy na zcela nevhodných místech.

Další samostatnou kapitolou je vyměšování. Dělám vše podle příruček: Venku servilně chválím (hodná, šikovná), doma kárám (fuj,styď se)! Měsíce plynou a výsledek je prachbídný.

Moje veterinářka mi říká, že mám vydržet, kolem roku věku jí to přejde. Moje kosmetička tvrdí, že jejího čtyřnohého miláčka to přešlo až v roce a půl. Uff…

Ale my to s Pepčou nakonec zvládneme a já získám dalšího životního parťáka, který mě bude milovat bez výhrad a můj život dostane další báječný rozměr.

A proč vám tohle všechno vlastně vyprávím? Třeba zrovna vy  anebo někdo z  blízkých uvažujete o tom, že si také pořídíte čtyřnohého kámoše. Měli byste tedy tohle všechno vědět. Jinak se stále budou plnit psí útulky…

Evelína

P.S. Právě jsem zjistila, že mi okousla peněženku. Moje chyba, měla jsem si kabelku zapnout a pověsit na lustr.