Carpe diem…!

23.11.2015 13:41

Evelína–Carpe diemDneska to nebude moc veselé. Ale snad alespoň trochu poučné… kamarád pochoval ženu.
V této těžké chvíli musí pozůstalý krom mnoha formalit kolem pohřbu také připravit oblečení do rakve. S potlačovanými slzami v očích vyprávěl o tom, jak ho vybíral.

Na dně šuplíku v šatně našel krásnou hedvábnou soupravu prádla zdobenou jemnou krajkou. Zavzpomínal si na to, jak ji před lety manželce kupoval na služební cestě v Paříži. Měla z ní tenkrát obrovskou radost a hned si ji šla vyzkoušet. Vypadala v ní úchvatně. Párkrát se v ní otočila před zrcadlem, políbila ho. A pak si ji uložila si ji do šuplíku s tím, že si ji oblékne, až přijde zvláštní příležitost… ta nepřicházela… Až teď. Smutně prádlo přidal na hromádku k jejím oblíbeným šatům a lodičkám, které se chystal zanést do pohřební služby.

Jeho vyprávění, respektive poselství, které se v něm ukrývalo, jsem nemohla dostat z hlavy. Bylo mi z toho tak neskutečně smutno, že bych ten smutek mohla krájet na kusy a vztekle vyhazovat z okna.

Hned po návratu domů jsem začala konat. Na stůl jsem si dala sváteční ubrus.  Ze zamčeného šuplíku jsem vyndala svou jedinou šnůru pravých mořských perel a připnula si ji na krk s odhodláním, že ji konečně začnu nosit.

Pak jsem si povlékla peřiny novým povlečením, které bylo tak nestydatě drahé, že už také v prádelníku nějaký ten pátek čekalo na tu svou zvláštní příležitost.

Nakonec jsem si uvařila kávu do zlaceného hrnečku z růžového porcelánu, který dlouhá léta nečinně odpočíval ve vitríně. 
Teprve potom se mi udělalo trochu lépe…
Není na co čekat. Jedinou skutečnou zvláštní příležitostí je přítomnost.
Tento den, tenhle okamžik…
Užijme si ho…

Evelína